'Muž'

Zdá se, že sem píšu už jen opravdu příležitostně. Dneska jsem měl celkem pracovní den a teď sedím sám doma a nemám co dělat. Když tak přemýšlím, je to už strašně dlouho, co jsem naposled měl takhle večer sám pro sebe čas...ne že by to bylo špatně, ale k tomu se dostanu...

Stalo se toho strašlivě moc, nemá asi cenu nic dopodrobna popisovat nebo vzpomínat nějak přesně, ale něco se přece najde. Naposledy jsem skončil tím, že mám práci. Teď mi to na nějakou dobu přerušila dovolená, ale brzo se tam zase vrátím. Jsem za to rád, protože pěněz je málo a když vidím okolo lidi, jak nemůžou nic najít, tak za to můžu být jen vděčnej. No ale abych nepředbíhal...20.června jsem se společně s Maričkou zůčastnil castingu na Českoslovensou superstar. Zajímavá zkušenost i když už je po všem. Onoho dne jsem se dostavili na brněnské výstaviště, kde bylo mraky lidí. Dostali jsme smlouvu, tu jsme podepsali a pak čekali ve frontě až nás pustí dovnitř. Tam se odehrávalo to stejný, protože jsme zase jen čekali a čekali. Někdy kolem třetí odpoledne jsme se dostali na řadu. Bylo to takový to prosévací kolo, které v televizi neuvidíte. Každopádně, prošel jsem a o tři dny později jsem byl pozván na televizní, druhé kolo, kde už bylo lidí podstatně méně a ještě o mnoho míň jich pustili dál. Toho dne tuším nějakých šest a já mezi nimi bohužel nebyl. Každopádně i přes ty nervy, který jsem před Haberou, Hejmou a spol. měl jsem to nějak zvládl, dokonce mě svým způsobem pochválili, ale prostě to nebylo ono. Nevadí, aspoň mám na co vzpomínat a třeba mě uvidíte v televizi ;)

Po prvním kole superstar jsem jel s Marčou na jejich chatu, která je, musím říct, fakt 'brutální'. Cesta tam byla taky veselá, protože jsem se nechal ukecat na jízdu po dálnici. Dostal jsem známku, nabral jsem benzin a vyrazili jsme. Vyjeli jsme s Brna a já si řekl, jak to teda pěkně proženu, když můžu. Dupnul jsem na to a frčel si to těch 160-170 a měl jsem radost jak všichni zůstali za mnou a jak mi to pěkně šlape. Ne na dlouho...po pár kilometrech vyskočila rafička teploměru nebezpečně vysoko a nezbylo nám nic jinýho než Rapiďátko odstavit ke krajnici. Samozřejmě všichni, který jsem předtím předjel, profrčeli kolem nás a věřím, že se náramně bavili, když mě viděli :D Ale nenechal jsem se tím rozházet, motor vychladl, dolil jsem vodu a vydal se na cestu. Byl jsem už trošku opatrnější a s rychlostí to nepřeháněl, ale co se nestalo...teplota vyskočila znovu. To už jsem začínal být dost nervózní, dolil jsem zbytek vody, nějakou poděbradku jsem přidal a uháněli jsme dál. Ale aby toho nebylo málo, potkalo nás to znovu...to už mi nervy ujely, kopal jsem do auta, nadával jsem, voda nebyla...musel jsem stopnout kamion, řidič mi napustil vodu do všeho co jsem měl po ruce, já mu pomalu na kolenou děkoval. Doli jsem to do chladiče a mohl konečně do třetice všeho dobrého vyrazit na cestu. Nádhernej zážitek, v Jihlavě jsme pak z dálnice sjeli a zbytek cesty už byl v pohodě, ale nikomu tohle nepřeju. Ale jak už jsem dneska říkal, aspoň bude na co vzpomínat.

Poslední pracovní víkend před dovolenou byl taky zajímavej. V práci toho bylo docela dost, já měl opět hospodu na sebe, takže jsem přebíral inventuru a ručil pomalu i za kliku od hajzlu. Tady někde se taky zlomilo moje 'nekuřáctví' a z občasnýho kuřáka se ze mě stal kuřák. Smradlavá, škaredá, nepříjemná věc, ale co už :D Víkend ale co se práce týče dopadl luxusně. Inventura vyšla s dluhem 2Kč, takže jsem je pyšně doplatil a s krásnou výplatou odcházel z hospody. Hance, kolegyni, jsem slíbil, že ji hodím těch pár ulic domů, tak jsme nasedli do auta, já otočil klíčkem a točil jsem...a točil a točil a točil a motor ne a ne se chytnout. Po opravdu dlouhé době jsem to nějakým zázrakem nahodil a odvezl Hanku domů. Ta mi ještě při odchodu řekla, že doufá, že mi to někde na křižovatce nechcípne. Na to jsem ji odpověděl, že to určitě ne, že jak to jednou jede, tak už je to v pohodě...O dvě, tři ulice dál mi to chcíplo a už jsem to nenastartoval. Můžu vám říct, že zpičenější situaci jsem nezažil. Jedna hodina v noci, já pod lampou montoval z motoru svíčky a snažil se je očistit s tím, že to potom možná chytne...nechytlo. Následoval telefon s tátou, kterýho jsem výtahl z postele a on pro mě jel do Modřic. Zapřáhli jsme lano, že mě roztáhne a pak už to domů dojedu...ale nechytlo to ani tak. Takže následovala cesta na laně až domů a nervy v kýblu, v čem je zase kua problém. Na středu jsem domluvil servis, s tatou jsme to tam dotáhli a nakonec z toho byla jen prkotina za 500 korun...díky bohu za škodovky :D

No ale díky tomu, že se auto vyřešilo, mohl jsem v sobotu vyrazit s rodinou na dovolenou. Tu jsem hned v neděli přerušil, protože jsem s tátou RAPIDEM vyrazil do Vídně na vysněnej koncert Bruce Springsteena. Cesta proběhla skvěle, tata je kvalitní navigátor, nebýt českých věčných objížděk a uzavírek, bylo by to úplně bez problémů. Co se koncertu týče, tak jsem doposud nic podobnýho nezažil. Ke stadionu Ernsta Happela jsem dorazil kolem druhé a čekal jsem až do pěti, než nás pustili dovnitř. Mezi tím fronta narostla do obřích rozměrů, takže když se otevřely brány, začala opravdová bitva...obrovská tlačenice, lidi se strkali, mlátili, šlapali po sobě, ale nedal jsem se a během jsem valil k pódiu. A povedlo se! Byl jsem v nějaké třetí řadě, takže jsem viděl všechno, Bruce jsem měl jako na dlani a i když jsem si nesáhl, tak jsem byl spokojenej :D Atmosféra byla dokonalá, několik desítek tisíc lidí na ochozech a na trávníku udělali svoje a Springsteen předvedl úžasnou show. Dal bych si to znovu kdyby to šlo :) Domů jsme dorazili hodně pozdě, dali jsme si něco na jídlo a šli na kutě, protože druhej den jsem se vraceli s tátou zpátky na chatu.

Od pondělí do středy jsem strávil pár prima dní s rodinou na chatě a ve středu odpoledne jsem se vydal za Marčou na chalupu. Cesta se opět podařila, celkem jsem si to užil, pěkně po okreskách a nevyvedla mě z míry ani objíždka, kterou na mě zase čeští silničáři nachystali. U Marči na chatě to bylo supr, byli jsme se podívat v Telči, kde jsme si koupili na náměstí opravdu luxusní katanu...co s ní budem dělat vážně netuším, ale proč ne, že? :D Jinak jsme vlastně pořád jen jedli a spali a tak to má být. V pátek jsme se pak vydali zpátky do Brna, kde si Marča odskočila na nehty a já chvíli zevlil doma. Cesta byla opět zajímavá, na devíti křížích u brna jsme si udělali přestávku na cigáro a při té příležitosti zavařili motor...bylo to obráceně, ale takhle to zní líp :D Večer jsme pak ale spolu vyrazili zpátky k nám na chatu a tam byli vlastně až do čtvrtka. Dovolená stála za to, grilovali jsme, zkoukli jsme Pernštejn s dokonalým průvodcem Jarouškem, vylezli na rozhlednu v Karasíně, koupali se v lomu a pak jsme samozřejmě opět jedli a spali :D Co se dá dělat, je to prostě příjemný :D Uteklo to akorát strašně rychle, když jsme ve čtvrtek byly na 'rozlučkovým' obědě v Habří, ani se mi tomu nechtělo věřit. Zavezl jsem Marču na večer domů a zůstal u ní přes noc...ráno jsem se pak vrátil za našima a byl na chatě do soboty.

Ten den byl nakonec celkem dlouhej. Ráno jsme se dopravili z Vysočiny domů a já se chvíli vyvalil u počítače. Aby toho nebylo málo, tak jsem ještě po cestě od babičky dostal pokutu, že nejsem připoutanej. Můj první flastr, ale jsem kokot, tak mi to patří. Pak jsem ještě zavezl tátu na nákup a vyrazil jsem za Maričkou domů, protože ten den odlítala na Mallorcu. Loučení je vždycky na hovno, ale jsem rád, že jsem tam byl...teď jen vydržet ten týden než se vrátí, ale navalil jsem si spoustu práce, tak snad mi to nějak uteče. Večer nakonec ještě přišel Zytyn na vodárnu, pokecali jsme a pustili si Žhavé výstřely. Strašná kravina, ale mám ten film rád a dlouho jsem ho neviděl. Ke konci jsme už trošičku usínal, ale byl jsem hrozně unavenej. Ale bylo to fajn, byl bych akorát nasranej být sám doma. Dneska ráno jsem naložil mámu do auta a vyrazili jsme na nákupy. V Ikei jsme nakoupili nějaký police, doplňky a drobnosti, pak jsme obrazili Baumax, kde jsem koupil lak, barvu na zeď a spoustu maličkostí a zítra mě čeká malování a vybavení kuchyně. Už dneska jsem něco málo začal ať toho pak nemám moc najednou. Aspoň se nebudu flákat a udělám něco pořádnýho, ne?

Tyjo, myslím že jsem se docela dost rozepsal. Chyby kontrolovat nebudu, je jich tam moc, já to vím a to my stačí :D Tak se mějte a někdy příště zase...

Nadpis?

A zase píšu. Po strašně, strašně moc dlouhé době jsem se odhodlal k tomu, že sem hodím pár řádků aby ti, co sem tak věrně chodí, měli aspoň co číst. Tím samozřejmě děkuju, že jste se na ten můj blog ještě nevykašlali. Událo se toho moc, co vám budu povídat, za takovou dobu to snad ani jinak nejde.

Hodilo by se asi začít maturitou, tou obávanou zkouškou 'dospělosti', kterou jsem ale já bohužel neprošel. Prodloužil jsem si tak vlastně dětství (když teda zkouška z dospělosti) a rozložil si zátěž z učení na delší dobu :D Ale teď vážně. Sranda to nebyla a i když jsem na to pořádně sral, o posledním týdnu jsem tomu dal opravdu hodně. Nakonec to dopadlo tak, že češtinu, matiku a praktickou jsem dal slušně, ale zkoušku z odborných předmětů jsem nezvládl. Prostě, rozumnět tomu nikdy nebudu a naučit se to tak, aby to aspoň vypadalo, že o tom něco vím, jsem asi nestihl. Veliká škoda, ale nedá se nic dělat. Druhej pokus mám tuším 8.září, tak už mi pomalu můžete držet palce. Nejdu tam samozřejmě sám, stejně jako mně se to nepovedlo ještě dalším třem lidem a další dva jsou na tom ještě hůř, protože neprošli ze dvou předmětů. No ale teď už je to jedno, každej tu školu ukončí jinak no :D

Ve svaťáku jsem se ještě zůčastnil přijímacích zkoušek na vysokou. Konkrétně jsem se hlásil na MZLU na Provozně ekonomickou fakultu. Dal jsem si dvě přihlášky, dva okruhy a tak jsem doufal, že to nějak dopadne. Příprava veškerá žádná, šel jsem to opravdu jen zkusit (od toho je to zkouška, ne?). Po absolvování testů jsem si byl jistej, že tudy cesta nevede a že tuhle školu asi dělat nebudu :D Jaké bylo moje překvapení, když jsem o pár dní později zjistil na netu, že mě přijali na obor, na kterej jsem chtěl (Ekonomická informatika). Co už je ale horší, že bez maturity na vysokou neberou, že, takže mám teď podanou žádost o odložení dodání maturitního vysvědčení a uvidíme jak mi vyjdou vstříc. Doufám ale že to projde, přece nepřijdou o někoho takovýho, jako jsem já! :D

Na přelomu května a června se v Brně konalo už tradičně Ignis Brunensis, takže jsem se těšil jak malej kluk. Nakonec jsem byl skoro na všech soutěžních ohňostrojích. Poprvé lehce odpálenej s Pirgem a se Zytynem, potom zase s Maričkou, s Káťou a se Zytynem...to byl pěkně suchej ohňostroj, ale tak není to jen o tom, že? :D No a dvakrát jsem byl s bráchou a s Táňou. Podruhé s náma šla i Marča a tu poslední návštěvu jsem si pořádně užil. Sice byla kosa jak prase, ale jinak jsem se fakt pobavil. Brácha skupoval hromady losů, aby pak vyhrál přerostlýho plyšáka Nema, Táňa chodila s blikající vrtulkou na hlavě a hlavně jsme byli na spoustě kolotočů od horské dráhy až po autíčka. Nejvíc ale byla ta poslední atrakce, na kterou jsem šel jen já a brácha. Kdo tam byl, tak si určitě cestou na hráz pamatuje to vysoký kyvadlo, dvě kabinky po čtyřech, velká rychlost, hlavou dolů, šílenost...No bylo to strašný, nikdy jsem snad neřval tak dlouho v kuse, ale to nešlo jinak. Když jsem z toho slezl dolů, tak jsem se celej klepal, ale bylo to parádní, asi bych to zkusil znova :D

Následoval náš třídní maturiťák, kterej byl, jak je u naší třídy zvykem, zase neuvěřitelnej. Opět jsme přiváděli obsluhu v brněnském Holiday k úžasu, kolik toho pár borců dokáže za večer vypít. Jde to ale jinak, když jdete s Marvem k baru na zelenou a odcházíte po pěti minutách se čtyřma zelenýma v sobě? :D A tak to bylo celej večer...škopky, panáky a hlavně dobrá zábava. Potěšili i učitelé, že se někteří přišli podívat. Nezklamala samozřejmě bývalá třídní a Sedláčková, ale přišel i kalič Snášel a třídní a dokonce i učitelka z angličtiny. Řádili jsme tam klasicky až do zavíračky a možná by nás ani tak nehnali, kdyby si něktěří nezačali bez placení nabízet ledňáky :DD Každopádně poslední školní akce a určitě jedna z těch, na který se nezapomíná...

V průběhu tady toho všeho jsem pomalu začal shánět práci. To víte, rodiče mě nemůžou pořád živit, jsem nevystudovanej, na vysoké vlastně taky ještě nejsem, takže sedět jen doma se založenýma rukama není správná volba. Začal jsem obcházet tesca, billy, hypernovy, ale nikde se nedařilo. Už jsem začínal být celkem zoufalej, ale tátovi se ovzala bývalá šéfová, že by potřebovala výpomoc v hospodě v Modřicích a tak jsem to vzal. Vlastně ještě ten den, co jsme se tam byl domluvit, jsem zůstal na place a makal jsem. První víkend to byla pohodička, opravdu jsem víceméně vypomáhal, druhej den jsem byl většinu času dokonce jen na grilu. O zábavu postaráno jsem ale měl o týden později, kdy jsem odpovídal za celou hospodu...ano, byl jsem potřetí v práci a rovnou jsem převzal inventuru a byl jsem tam každej den do čtyř nebo do šesti sám. Dost dobrý, bylo pár chvil, kdy jsem se skutečně málem posral...lítal jsem narážet pivo a kofolu, obsluhoval jsem, dělal pizzu, no shon jak prase. Nakonec to ale za to stálo, protože inventura vyšla luxusně a tak jsem spokojenej a 'bohatej' mohl v neděli večer usnout :D To mi připomíná, že za půl hoďky zase vyrážím, tenhle týden makám jen od čtyř, takže to bude taková pohodička :)

No, tak to zase pro jednou stačí, mějte se jak chcete a zítra mi držte palce, protože...

Uff

Je toho na mě moc...všeho.