Archives

9

Nooo, co děláááš?

krakenek 9. prosince 2008
Chytla mě neuvěřitelná chuť sem zase po dlouhé době něco napsat. Něco normálního, ze života, však víte jak to myslím. Vánoce jsou opravdu už za dveřma a já si to pořád tak nějak nepřipouštím. Ani nemůžu, protože když se podívám do peněženky, chce se mi brečet a doma ani jeden dárek. Prostě musím žít zatím s tím, že Vánoce jsou daleko. Ale nejsou, všude kam se podívám, tak na mě křičí ozdoby, reklamy na úžasný dárky a hlavně datum na kalendáři. To mi připomíná, že jsem koukal na archiv, co mám na blogu a musím teda uznat, že toho sem už moc nenapíšu. Za loňskej rok jsem postnul neuvěřitelných (fakt tomu nevěřím) 97 příspěvků...šílený číslo. O to víc, když se kouknu na ten letošní rok a tam je utrápených 38 :D Prostě už to není to co dřív, ale tak kvantita není kvalita. To znamená že teď vlastně píšu über kvalitní články, takže to musíte úplně hltat, no teda! :DD

Za tu dlouhou dobu se toho ale zas tak moc neudálo. Pořád tak nějak kličkuju ve škole, abych to aspoň trochu dával a maturita se blíží a já vlastně nic neumím. Pomalu začínám věřit na zázraky, protože jestli se nějakej nestane, tak to asi nedám :D Když už mluvím o maturitě, teď ve čtvrtek jsme měli stužkovací večírek. Všechno jsme to odkládali pořád na poslední chvíli, takže se nakonec nebylo čemu divit, když jsme nic nestíhali. O to víc jsem převapenej, jak se to celý povedlo. Prostě, akce na kterou budu vzpomínat ještě moc dlouho a myslím, že nejen já. U nás na škole se o naší třídě vždycky vykládalo, že je s náma sranda, že jsme strašně v pohodě, ale že jsme nevzdělatelní :D A je to pravda...je neděle, zítra píšem češtinu, NIKDO nic neumí, ale stužkovák byl bezkonkurenční. Ten den jsem s Marvem odjížděl ze školy už po třetí hodine. Vzali jsme si přípravu na triko, takže jsem ho prvně vezl domů do Chudčic, kde si vzal oblek, stužky a pár věcí a jeli jsme k nám. Doma jsme dodělali fotky na večer, sbalili jsme kompl, mixák a horu dalších věcí a jeli do hospody. Byli jsme tam něco po čtvrté a i když se lidi trousili až tak kolem půl sedmé, nic jsme nestíhali. Zapojili jsme zvuk, projektor...nic nehrálo :D Ale nakonec jsme to přece jen dali dohromady a po sedmé se mohla začít podávat večeře. Prostě zatím obyčejnej stužkovák...přípitek, večeře, stužkování a pak náš program. Jako první jsme uvedli náš projekt, video inspirovaný pořadem 'Nikdo není dokonalý' nebo 'Nekecej' na streamu. Pár dní před stužkovákem, jsme chodili po škole a kladli lidem nejrůznější otázky týkající se právě našeho ústavu. Engi to pak sestříhal a výsledek byl vážně super. Učitelé nadšení, my jsme se taky nasmáli :) Pak zase taková ta klasika a to prezentace fotek z mládí, pak z výletu...to už jsme přece jen byli trochu napití, takže Engiho komenty stály za to :D Pak začali postupně odcházet učitelé a my jsme začínali víc a víc pít. Nakonec s náma zůstala jen naše bývalá třídní a učitelka z telekomunikací. Ale tak, jak jsme s nima pařili, to se popsat nedá! Všichni nakalení, trojtý vodky tekly proudem, já jsem zpíval do mikrofonu karaoke a pak jsme trsali až do tří hodin do rána. S učitelkama jsme skákali, řvali, zpívali, něco neuvěřitelnýho. Horší bylo, když nám to narušilo asi osm nebo deset blbečků, kteří nám tam vlítli a napadli nás. Já jsem dostal hned mezi dveřma do ksichtu a letěl jsem přes stůl, schytal jsem pár kopanců do hlavy, ale v pohodě. Něktěří měli rozbitý nosy a podobně, takže na tom přece jen byli hůř. Nenechali jsme se ale vyprovokovat a dokázali jsme to uklidnit bez násilí, za což nás pak náš tělocvikář vážně pochválil. No ale mezi tím servírky zavolali policajty, takže se tam objevila hromada uniformovaných i se psem, tak jsme jim to povykládali i když už ti zmrdi stejně utekli a já už jsem vzápětí stál u mikrofonu a řval jsem, že si přece nenecháme zkazit zábavu a do pár minut už se zase řádilo. Já jsem to nakonec zakončil ve čtyří zbořenej na moraváku, kde jsem sedl na rozjezd a valil domů. Bývalá třídní pak s několika lidma chodila do šesti po městě a hledali otevřenej klub. Bohužel...co byste chtěli ve čtvrtek. No ale, asi nemá cenu to popisovat, jak to tak čtu, zní to strašně suše, ale těch hlášek... :)

Druhej den jsem pak byl jedinej trochu schopnej, kdo se mohl do hospody stavit pro věci. Takže jsem to sbalil a odvezl domů. Mezi tím mi chodili smsky, komu co chybí, kde kdo je, co se stalo a podobně :D Pak jsme se dovolal Marvovi a domluvil jsem se, že mu na nádr dovezu oblečení, protože by jel domů v oblekových kalhotech a mikině :D Dojel jsem tam, pokecali jsme a pak odešel. Já nasedl do auta, otočil jsem klíčkem a nenastartoval jsem :D :D Jak jsem už dlouuuho předpovídal, umřela mi baterka, takže tam auto stojí ještě teď. No ale to je drobnost...

Jinak, měl jsem kytaru na opravě, takže jsem teď moc spokojenej. Nebylo to nic speciálního, jen vyrovnat krk, seřídit a přidat kolíček na připevnění levýho konce popruhu. No ale je to supr...a abych furt jen nekecal, tak malá ukázka (už to bylo na plurku...jo, mám plurk, všimli jste si? :D) -->



Copyright 2010 Krakenkův blog