krakenek 2012

Je to docela zvláštní, ale už dlouho se mi nestalo, že bych jen tak seděl u počítače a měl dlouhou chvíli. Život je jeden velkej shon a ať to zní z mých úst jakkoli legračně, čím jsem starší, tím méně mám času. Nový rok s sebou přinesl spoustu změn. Zpočátku spíše méně šťastné, ale i ty šťastnější. O těch smutných věcech se rozepisovat nechci. Jednak se kolikrát jedná o dost intimní záležitosti, ale hlavně každý má svých starostí dost, tak proč si zasírat hlavu ještě cizýma.

Na sklonku roku jsem skončil v Pivovarské restauraci práci číšníka, neb jsem byl vyhozen. A tak po pár týdnech relaxace nastala ta pravá chvíle, najít si novou práci. Ačkoli jsem byl zprvu velice sebevědomý, co se hledání práce týče, zjistil jsem po čase, že to zase taková sranda není. Čas kvapil, úspory docházely a já začínal být poněkud nervózní. Pomoc nakonec příšla vcelku nečekaně. Jednoho dne mi volal tatínek od Maričky s tím, ať přijdu k němu do firmy na brigádu. Slovo dalo slovo a dnes to budou skoro tři měsíce, co u něj pracuji. Abych nezapomněl, začal jsem fušovat do strojírenství...

USOB je firma, která se zabývá ocelí. Přesněji řečeno, je to firma, která nabízí odlitky, modely, formy, CNC obrábění a jiné. Dodáváme výrobky zejména do Německa, ale i do spoustu českých firem. Co se mého pracovního zařazení týče, tak oficiálně jsem 'Manipulační dělník' :D Nezní to nic moc, jen co je pravda, ale ve skutečnosti jsme poměrně malá firma, takže jsme na dílně taková jedna rodina. To znamená, že moje nynější profese spočívá, v ručním obrábění, broušení a číštění odlitků. Dále si sami expedujeme a balíme zboží. Nechybí ani  výstupní   kontrola, různá měření tvrdosti, kontrola magnetem apod. A aby toho nebylo málo, tak samozřejmě občas i doprava zboží. Jsme prostě takový děvěčky pro všechno, ale je to fajn. Naučil jsem se spoustu nových věcí a zkusil si zase něco nového. Není to asi práce, kterou bych chtěl dělat celý život, ale i přes to teď přemýšlím o zvýšení kvalifikace, abych mohl postoupit na odbornější práci. V tom reálnějším případě bych chtěl získat kvalifikaci na obsluhu CNC obráběcího stroje. V tom méně reálném, bych se pak chtěl naučit CNC stroj programovat. Uvidíme...

Kromě nové práce, která mě samozřejmě, jako každé jiné zaměstnání, bere dost času, opravuji společeně s mým bratrem a švagrem byt mojí mamince. Nikdy bych neřekl, že to může být tolik práce, ale beru to jako příležitost, naučit seněco nového. Máme za sebou téměř dokončenou rekonstrukci kuchyně a čeká ná teď koupelna a záchod. Musím se pochválit, protože na absolutní amatéry je to opravdu slušný. Rád bych přiložil fotky před a po, ale nejsem ve stavu, kdy bych tyhle fotky měl pohromadě. Snad později...v příštím zápisu :D

Tento zápis jsem rozepsal už včera...a jak jsem psal na začátku, opravdu jsem v tu chvíli neměl moc věcí na práci...ale jak už je posledníá dobou u mě zvykem, zase mi do toho něco přišlo. Proto to dopisuji dnes, kdy už sedím na chaloupce, daleko od domova a užívám si skutečnýho nicnedělání...aspoň do chvíle, než se vrátí mariččin tatínek a dá mi nějakou práci...ach jo :D

Květen

Marně jsem dumal nad nějakým opravdu výstižným názvem pro tenhle článek, ale nic z čeho byste si sedli na zadek se v mojí hlavě neurodilo :D Zvolil jsem proto název Květen, protože je to lásky čas, příroda se zelená a hlavně jsem v dubnu opět nic nenapsal.

Momentálně jsem nezaměstnaný. Ne že by mě snad vyhodili z práce, ale odešel jsem sám. Nevím, jestli je dobrý to nějak podrobně rozebírat. Řeknu jen, že jsem nebyl spokojenej s pěnězi, nelíbil se mi přístup vedení a náplň mojí práce byla vcelku pofidérní. Je to vážně na dlouhý vyprávění. Jsem tedy bez práce a hledám něco nového. Absolvoval jsem několik pohovorů, z toho třeba do T-mobile, ABB nebo Electroworldu. Bohužel zatím nic nevyšlo a i když hledám dál, rozhodl jsem se, že zkusím rozjet něco na sebe. Není to žádný rozhodnutí ze dne na den, mluvím o tom už poměrně dlouhou dobu, ale problém je, že jenom mluvím. Proto konec řečem a jdeme na věc. O co jde sem pochopitelně nenapíšu. Předně, zatím nejsem v balíku a taky co kdyby se to někomu zalíbilo, že? :D K tomuhle "radikálnímu" kroku mě tak trochu přivedlo to, že jsem začal číst Ivo Tomana. Určitě jste o něm už slyšeli, ať na blogu Maričky nebo někde jinde. Ačkoli jsme se tomu jak je mým zvykem bránil zuby nehty, musím uznat, že je to opravdu mazec a když už se k tomu člověk odhodlá, dokáže to otevřít oči. Ale o tom mluvit nechci...

Jelikož jsem bez práce (bez příjmu), musel jsem rychle vymyslet něco, z čeho bude sem tam nějaká koruna. A tak jsem oprášil svůj starej účet na Aukru a začal obchodovat. Je až k neuvěření, za co všechno jsou lidé ochotni utratit svoje peníze. Většinou se jedná o drobné částky, ale občas se něco vyšplhá až nečekaně vysoko. A co že to prodávám? Starý krámy...části starýho počítače, "poklady" co se našly mezi věcmi když jsem se stěhoval, prostě krámy, který by jinak skončili v popelnici. Takže jedna malá rada všem...otevřete doma skříně, zásuvky a zkuste se podívat co tam máte. Určitě najdete spoustu věcí, které jste uschovaly s tím, že jednou se budou hodit, co kdyby to k něčemu bylo a podobně. Samozřejmě tyhle věci objevíte vždy, když se jednou za rok rozhodnete pořádně uklidit. To znamená jediné, VÁM JE TO K NIČEMU, ALE NĚKDO SI TO KOUPÍ. Jednou to stejně vyhodíte a tak je lepší z toho něco mít :)

Květen, lásky čas...líbali jste se prvního máje pod rozkvetlou třešní? V Brně s tím byl trochu problém, protože jsem na žádnou rozkvetlou třešeň nenarazil. Nicméně, Marička byla na horách a vrátila se právě prvního pozdě večer, takže jsme to museli risknout a podstoupit to riziko, že by třeba mohla uschnout nebo tak něco :D V každým případě rozhodně milejší den, než americkej Valentýn..fuj fuj.

Nebudu to prodlužovat, musím ještě zavolat do servisu, Rapiďák ještě není přezutej, tak ať mi z těch zimáků nezbudou cáry. Mějte se pěkně a slunce v duši!

Simon & Garfunkel NEWS

Vím, že to všechny ohromě zajímá, takže jsem se rozhodl přinést krátké info z aktuálního dění okolo těchto dvou velikánů :)

V prvé řadě bych se rád trochu věnoval Paulu Simonovi. 12.dubna mu totiž vychází jeho nové album, které nazval 'So Beautiful Or So What'. V jeho 69 letech, což je už vcelku úctyhodný věk, je to skvělá zpráva. Jelikož Paul se rád věnuje různým žánrům a jeho alba se vždy ubírala různým směrem, je tohle návrat ke kořenům. Simon se vrací ke svým začátkům, k folk-rocku, k surovému zvuku akustické kytary a perkusí. Vše je samozřejmě zabaleno do moderního hávu, člověk musí jít s dobou, ve výsledku je to ale ten mladičký Paul Simon stojící na rohu někde uprostřed Londýna a hrající si tu svou. Před Vánoci bylo možné si zdarma stáhnout z jeho stránek vánoční píseň 'Getting Ready For Christmas Day' a nyní koluje po internetu nahrávka 'The Afterlife'. Paul tak dává možnost ochutnat něco málo z jeho nové tvorby. A aby toho nebylo málo, v létě vyráží na americké turné a já jen doufám, že o rok později zavítá i do Evropy :)

Tracklist: 

1. Getting Ready For Christmas Day (4:06)

2. The Afterlife (3:40)

3. Dazzling Blue (4:32)

4. Rewrite (3:49)

5. Love and Hard Times (4:09)

6. Love Is Eternal Sacred Light (4:02)

7. Amulet (1:36)

8. Questions for the Angels (3:49)

9. Love and Blessings (4:18)

10. So Beautiful Or So What (4:07)

www.paulsimon.com

S novým albem přichází i nový web. Doufejme, že se dočkáme konečně trochu častěji aktualizovaných informací a že Paul neusne na vavřínech jak se to stalo s jeho minulými stránkami. Obsah je velice pěkný a dá se najít mnoho zajímavostí a pěkných věcí od textů písní až po fotografie, které jinde na internetu nenajdete.

www.simonandgarfunkel.com

S novými stránkami Paula se rozjel i nový web legendárního dua Simon & Garfunkel. Nutno říci, že tohle bylo ještě mnohem horší než celé Simonovi stránky. Od roku 2004 se kromě upoutávky na nedávno ukončené turné nic nového neobjevilo. Navíc web neobsahoval ani žádné fotky, videa nebo texty. Jediné co tam bylo k nalezení byl odkaz na e-shop :D A ačkoli oba umělci jako duo momentálně nic nepodnikají, nový web určitě stojí za zmínku.

Dobrý den, magazín Gastro Plus, neruším?

Je to velký krok pro krakenka, ale malý pro lidstvo :D Tak nějak bych mohl dneska začít. Sedím teď v redakci, v redakci časopisu Gastro Plus, tedy v mojí nové práci. Ano, pohovor o kterém jsem mluvil minule vyšel a já opustil po zatracené dlouhé době Modřice a vydal jsem se vstříc novým zítřkům :D Dnes je pondělí, takže začíná třetí týden na mém novém pracovišti a tak už nastal čas se trochu rozepsat...

Jsem spokojenej. Přes to všechno, že suším hubu a mám posledních pár korun, jsem opravdu moc spokojenej. Práce mě baví, mám neuvěřitelnou možnost časové flexibility a hlavně prodávám sám sebe. Abych trošku vysvětlil co vlastně za práci to dělám. Dostal jsem se na pozici Manažera inzerce, což je člověk co pro časopis shání inzerenty. Mým hlavním úkolem je ale shánět zajímavé inzerenty nebo lidi, kteří by rádi vystupovali v naší nové internetové televizi Gastro TV.V časopise pro mě jsou jen některé menší rubriky. Jak už jste z názvu asi poznali, jedná se o časopis a o televizi zaměřenou na gastronomii, HORECA segment a je určen zejména odborníkům nebo lépe řečeno majitelům a provozovatelům gastronomických zařízení. Na stánku nás nekoupíte, jsme doručování adresně dobře fungujícím podnikům a nebo lze časopis předplatit. Toť ve zkratce vše, zní to jako nějaká reklama, ale jinak vysvětlit to nejde :D Nicméně, držte mi palce a přejte co nejvíc uzavřených obchodů!

Když člověk mění práci, většinou není zrovna při penězích. Je tedy docela dobré uskromnit se a šetřit co se dá. O to jsem se celkem úspěšně snažil až do dne, když jsem jednou šel z práce a auto který jsem ráno zaparkoval už na tom stejným místě odpoledne nestálo. Protože místo, kde jsem ho nechal, bylo nápadně podobný přechodu pro chodce, pochopil jsem, že nebude asi úplně od věci Městskou policii. Tam jsem se, jak jsem předpokládal, dozvěděl, že Rapiďák stojí na odstavném parkovišti a že si můžu kdykoliv přijet. Tak jsem jel...Na parkovišti předemnou čekali ještě dvě paní. Od nich jsem se dozvěděl, že už tam stojí nemalou chvíli a že se chodí na předvolání po jednom. Takže jsem strávil třičtvrtě hodiny čekáním před branou a když jsem se konečně dostal na řadu, byla už tma. Paní policistka byla moc milá a hodná a dala mi nejnižší sazbu pokuty, což dělá veselých 500 Kč. Aby to bylo ještě veselejší, za odtah mi naúčtovali 1920 Kč a to už jsem se samou legrací za břicho popadal. Zaplatil jsem tedy 2420 Kč a odporoučel jsem se s poslední trochou benzínu a prázdnou peněženkou k domovu.

Od té doby jsem bohužel sociální případ. Naštěstí mně moje drahá polovička Marička občas někam pozve a je mi momentálně finanční podporou. Jinak bych pravděpodobně měl o 5 klio míň, protože bych jedl chléb se solí, seděl bych zavřenej doma a do práce bych se vydával s hodinovým předstihem, protože bych chodil pěšky. Takhle se aspoň vozím luxusním dopravním podnikem města Brna. Jak já nesnáším hromadnou dopravu!! Na druhou stranu jsem v práci za 25 minut i s cestou na a ze šaliny. Autem jsem tam za 10 minut a dalších 20 parkuju. Nehledě na to, že taková cesta do centra s mojí spotřebou vyjde aspoň na 80 korun. To už se vyplatí jet i na ty hloupý jízdenky a o šalinkartě ani nemluvím.

Nebudu vás ale otravovat skuhráním o penězích. Dnes máme první jarní den a tak se budeme všichni jeden na druhého usmívat!! Nebo snad chcete další měsíc klepat kosu a přehrabovat se sněhem? Nechcte, takže vykouzlete úsměv a dejte na moji radu! Nic, jdu zase pracovat, tak se mějte hezky jarně a hoďte nějakej komentář ;)

Btw, klikněte na tu reklamu sakra, nemám to tu pro srandu ale pro peníze!! :DD

Můj milý deníčku

Jak dlouho jsem tě zase nechal ležet ladem. Až mi to srdce trhá! Popravdě, je mi to vlastně jedno, ale přijel jsem teď úplně strhanej z nákupu, kolem mě neuvěřitelnej bordel kterej bych měl ukldit, a tak jsem se rozhodl, že se na to vyseru a něco napíšu no :D

Definitivně jsem ukončil školní léta a to tak, že jsem nedokončil první semestr MENDELU a vysral jsem se na to. Nebavilo mě to, nechápal jsem to a už mě nebavilo oškubávat moje stařičký rodiče o tu trošku vydřených peněz, co mají. Takhle jsem se zpátky postavil na vlastní nohy a vím, že už to jinak nechci. Stále dělám v Modřicích, ale věřím, že už ne na dlouho. V úterý jdu na první pracovní pohovor, tak mi držte palce, třeba to vyjde. A když ne, tak bude další a další až se jednou někde upíchnu. Byl mi dokonce vnuknut jistý nápad na rozjetí něčeho vlastního, a mně se to moc líbí, jen si musím nejdřív uspořádat dosavadní život, protože u práce kterou momentálně dělám, je to jen velmi obtížně realizovatelný. Přemýšlím, že vy vlastně nemáte potuchy o čem tady mluvím, tak přejdu k něčemu jinýmu :D

Naše kočička Esmeralda stále nekálí tam kam má. Ale my ten boj nezvdáme a věřím, že jednoho dne z něj vyjdeme jako vítězové. Zase na druhou stranu, je to kočka a ne nadarmo se říka...Pes má svého pána, kočka svého otroka. Ale je to míláááček! :D

El Rapido jezdí jako blesk! Když pominu ty maličkosti, co mi zima nadělila, jako že nejede topení, pravý dveře nejdou otevřít, rezne mi to až u prdele, tak je všechno v cajku xD Nedá se nic dělat, na jaře budu muset trochu zainvestovat a ty nedostatky doladit. Na nový zatím není a tak musím rapiďátko ještě chvíli chránit, když tak hezky slouží. A je to poslední škoda 742 v rodině a blízkém okolí. Olinka na sračku, Zytynův BOB jel do Remetu a tak už zbýva jen poslední mohykán Rapid :D

Zápis nic moc, že? Já to chápu, jenže nechce se mi psát o nějaké hluboké myšlence a rozepisovat se tady o smyslu života. Dost dlouho jsem nepsal a tak je potřeba vše shrnout tak nějak do kupy. 'Shrnout do kupy', to je jak kdybych si odůvodňoval proč je ve slově Shrnou S na začátku! :D

Paul Simon a Lady GaGa? Leda ve snu...

Nebudete mi to věřit, ale přesně tohle se mi stalo :D Jak už jistě víte (ehm), tak Paul Simon vydává na jaře příštího roku nové album. A protože je to pro mě událost naprosto úžasná, skvělá, nejlepší, hodně jsem se na to upnul. četl jsem o tom, všem jsem to vykládal a pořád nad tím přemýšlel. Bylo to tak intenzivní, že se mi o tom nakonec i zdálo...

Na tom by ještě nebylo nic tak hroznýho, kdyby v mém snu vedle úspešného folkového skladatele a písničkáře nestála sama popová hvězda Lady Gaga. Jenže co se nestalo, milá paní mi mého milovaného starého pána v tom snu zastřelila! Ještě teď si vzpomínám jak jsem byl zoufalej, že to album nevyjde, že už to nestihl...něco šílenýho. Po probuzení jsem si nebyl jistej ničím, ale ukázalo se, že skutečnost je jiná, že ti dva se pravděpodobně snad ani nikdy neviděli a Paul Simon se těší dobrému zdraví.

Co z toho ale tak nějak vyplývá? že doba nejlepší hudby je definitivně za námi a že ty nový srance vážně nemám rád i když...zrovna tu Lady GaGa si občas poslechnu :D

Jeden listopadovej

Vodnáři se prej neumí pro nic nadchnout. Je to pravda. Každou chvíli mi přijde něco naprosto úžasný ale netrvá to nikdy moc dlouho. Většinou jde o maličkosti, kterým není třeba přikládat větší význam, ale někdy jde třeba i o celej život. Ta chvíle nastala asi právě teď. Začínám zjišťovat, že vysoká škola mě jen brzdí a obtěžuje. Je to určitě tím, že jsem si opět vybral něco, od čeho jsem čekal něco jinýho, ale i tak...prostě radši bych už vytvářel nějaký hodnoty než jen zabíjel každej den šest hodin tím, že sedím na prdeli a poslouchám věci, co mě nebaví, nic mi nedávají a může se docela dobře i stát, že mi k ničemu nebudou. Ne že by vysoká škola byla, ale když se chce v dnešní době člověk prosadit, pomůžou mu kolikrát mnohem víc ostrý lokty než ing. před jménem. Navíc si říkám, když to jednou bude potřeba a nebo to po mě bude někdo chtít, můžu si vzdělání doplnit...vždyť si člověk může ve 40ti letech udělat i maturitu...

Takže tím chci říct, že si pomaličku začnu hledat rozumnou práci a začnu žít jako dopělej člověk a ne jen chudej student, co pořád doufá, že jednou vystuduje a právě na něj čeká někdo s teplým místečkem a platem nejmíň třicet tisíc. Navíc mám sen, co bych si chtěl jednou splnit, co bych chtěl vybudovat a tak je potřeba začít co nejdřív. Ale jsem rád, že mám tu možnost vyzkoušet si, co to studium je. Zkušenost je to velká a já přeju všem, ať jim cesta za titulem vyjde. Taky jsem si ho přál, ale teď vím, že nemůžu mít jistotu, že mi to zajistí sladkej život, tvrdá práce a píle ale určitě ano. A práce...ta mě bohužel (nebo bohudík) baví víc než učení.

Tohle všechno mi hlavou vrtá už několik dní. Dokonce jsem dostal zprávu od jedné kamarádky, která mi nabízela pracovní příležitost. Jsem neuvěřitelně nahlodanej s tím vším seknout a začít něco novýho. A udělám to!

No ale abychom trochu uvolnili atmosféru, tak trochu klasiky z krakenkova blogu :D Rapiďátko jezdí, teď už dokonce na zimním pneu, protože mrazíky se nezadržitelně blíží. Co se týče poruchovosti, tak už to bude snad třičtvrtě roku, co jezdíme bez problému a tak to musím zaklepat...klepy klep. No a dál, Paul Simon vydává příští rok nové album (HURÁ!), opět po pěti letech jak je jeho zvykem. Album se bude jmenovat 'So Beautiful Or So What' a už se na něj všichni moc těšíme! :D

Nehoda není náhoda

Rodiče měli autonehodu. Dnes jsou to tři dny a já jsem rád, že o tom můžu v klidu napsat. V klidu, protože se jako náhodou nikomu nic nestalo...

V sobotu jsem byl v práci, vlastně celej víkend, ale to je jedno. Bylo asi jedenáct hodin, když mi zazvonil telefon. Nemám ve zvyku brát v práci telefony, protože tam furt někdo leze a vypadá to podle mě prostě blbě, když někdo stojí u baru a čeká na vás a vy se tam vybavujete do telefonu. Takhle brzo tam však ještě nikdo nebyl a volala ségra, tak jsem to zvedl. První co jsem uslyšel bylo: 'Naši měli autonehodu, babička s mamkou jsou v nemocnici, táta v pohodě...' Nevěděl jsem absolutně co říct, tak moc jsem byl hotovej. Naštěstí nezůstalo jen u tohoto sdělení a Jana mi dopodrobna vysvětlila co se stalo, že jsou všichni vlastně v pořádku, jen mámu s babičkou odvezli na vyšetření aby vyloučili vnitřní zranění. Byl jsem sice o něco klidnější, ale dobře mi z toho dvakrát nebylo. Kdo už zapomněl a nebo vůbec neví, jezdila naše rodina stařičkou škodou 120 a kdo někdy viděl nějaký crash test, bourat v tomhle autě je asi to poslední co by si přál. Navíc, nebylo to zrovna v malé rychlosti. Co vím, v protokolu bylo tuším náraz při 50ti nebo 60ti kilometrové rychlosti. Zázrak, že to všichni přežili ve zdraví!!!

Takže takhle skončila etapa jednoho lidového rodinného vozítka. Auto, který jsem, ještě jako neřidič, jel se svým tátou do Židlochovic koupit, ve kterým jsem se pak naučil řídit, zažil s ním nejvíc zážitků, na kterým jsem toho strašně moc udělal a s kterým jsem se najezdil a nikdy mě nenechalo ve štychu (narozdíl od jednoho červenýho miláčka, že rapide!) To mi připomíná, že by ani rapid nebyl, kdyby mě nedovezlo do dalekých Ejpovic. Nezapomenu ani, jak jsme s klukama blbli a tahali toho 900 kilovýho drobka do prudkýho kopce na laně v rukách...jen tak :D Prostě, normálnímu člověku to bude připadat ujetý, ale budu na to autí vzpomínat strašně dlouho, jestli ne do konce svýho života. Je to smutný, moc smutný, tak pápá škodovečko :)

Zápis 'jen aby se neřeklo'

Sakra to cestování mě zabije. Není nic horšího než si rok vozit prdel v autě a pak ze dne na den přesedlat na veřejnou dopravu. Nemám rád veřejnou dopravu! Je tam zima, divný lidi, jezdí si to jak chce a mohl bych klidně dál vyjmenovávat další a další negativa.  Dal bych cokoli za to sednou si do té staré plechovky, prošlápnout plyn, pustit si topení a v teple, klidu a pohodlí si vyjet :D Bohužel, jsem teď jen studentská socka, která musí spěchat na zastávku...aaa!!!

Dneska ten zápis krásně začíná. Nejhorší na tom všem je, že si to cestování nemůžu spojit s ničím jiným, než s cestou do školy. Ne, že by se mi tam nelíbilo, jsem tam teprve chvíli, ale to nemění nic na tom, že tam musím trávit docela dost času a co je ještě horší, tak že většinou od brzkého rána. Takže nejen že jedu s těma smraďochama autobusem, ještě na něj musím vstávat! Ve škole se to už pořádně rozběhlo a já začínám poznávat, že to vůbec nebude procházka růžovým sadem. Vybral jsem si opravdu pekelnej obor plnej programování, logiky, matiky a já nevím čeho všeho. Pěkně se v tom ztrácím, ale to je asi normální...teď jen abych se našel. To mi připomíná, že zítra jdu vyjímečně až na 13.00 na JEDNU přednášku...uvidím, jak 'ráno' budu stíhat a podle toho se rozhodnu, protože tyhle zbloudilý výjezdy na jednu hodinu mě obtěžují. Blbý je to v pátek, kdy mám taky jen jednu hodinu, ale je to cvičení a navíc z matiky.

Kromě toho, zítra by mi volno celkem bodlo. Ne že by v úterý nebylo kvůli státnímu svátku, ale mám tenhle víkend celej pracovní, tak aby si moje vetché tělíčko trochu odpočalo a nabralo nové síly :D 

Co nového doma. Naše milovaná kočička Esmeralda stále nečurá na místo jí určené. Kakání ovládáme tak na 2ku, ale to čurání, to je zlo. Byli jsme tenhle týden u veterináře a kočička dostala svoji první kotěcí injekci, tak jsem měl radost a ve skrytu duše jsem doufal, že jí třeba náhodou nějaký stres z pana doktora pomůže k tomu, aby se chovala slušněji. Bohužel nepomohl a mám takovej pocit, že neproběhl ani žádnej stres. Jen trochu nasranosti z přepravky. Takže takové trápení máme denně na talíři...No nic, dneska to stačí, stejně je to strašnej zápis...jdu utřít ty chcánky...

Jak se život posunul

Bude to už skoro rok, co jsem napsal poslední smysluplnej zápis. Pro někoho smutné, někoho to štve a někomu to je úplně jedno. Já sám jsem až do teď patřil do té poslední kategorie, ale i když se říká 'dvakrát do téže řeky nevstoupíš', tak se mě tak trochu po tom psaní zastesklo. 

Můj blog nikdy nebyl o ničem jiným než o mě samotném. Nikdy jsem neuměl psát o nějakých aktuálních problémech a pak o tom široce diskutovat. Proto ani teď, po tak dlouhé době se tady nedočtee nic jinýho, než co dělám, jak se mám a nemám a tak podobně...vše při starém, že? ;)

Stal se ze mě velkej kluk. Přes rok jsem pracoval a získal tak mnoho zkušeností, které (troufám si říct) moji vrstevníci až tak často nemívají. Najednou jsem se probudil ze snu a musel jsem se naučit postarat sám o sebe. S tím souvisí i to, že jsem se odstěhoval z domu. Nebylo to tak, že bych celej život nadával, jak mě to doma sere a rodiče jsou strašný a že už chci pryč...nevím jak vy, ale já jsem tohle poslouchal v okolí docela často. Já mám rodiče moc rád, ale myslím si, že když má člověk tu možnost, že by měl jít co nejdřív. Vztahy v rodině to upěvní, postaví se na vlastní nohy a zkusí konečně ten 'dospěláckej' život. A tak protože mi Marička nabídla abych s ní bydlel, šel jsem :)

Pořád jezdím v Rapiďátku :D Je to tak trošku smutný, ale je to tak. Ale mám ho pořád stejně rád! Jen jak se mění člověku životní priority, zjištujě, že by potřeboval některý věci trošku spolehlivější. :D No ale protože jsem teď začal další životní etapu, budu v něm ještě nějakej ten pátek jezdit.

Tím se dostávám k tomu, že mám za sebou první týden na vysoké škole. Doplazil jsem se k tomu trnitou cestou, která určitě tak trnitá být nemusela kdybych se aspoň trošku snažil. Teď jen vydržet a za pět let ing.Albrecht...Držte mi pěsti! :D

(Psal jsem to na novým netbooku, takže tam bude asi víc překlepů než obvykle :D)

Nový zápis...

...již brzy!

Pořád dokola

A nedám si říct. Nepíšu a nepíšu. Když ono mě to poslední dobou vážně nějak nebaví. Zatím co jiní mají často plodná období, že sypou příspěvek za příspěvkem, já si klidně dám měsíc nebo dva pauzu. No a když se konečně rozhoupu, je to zase o ničem :D

Ono vážně není moc o čem psát. Mám se dobře, mám skvělou přítelkyni, mám práci i když ne zas tak skvělou a když mám práci, mám taky někdy i peníze. Ono se to nezdá, ale ve výsledku je jedno pro druhý tak nějak důležitý. Prostě včechno je potřeba a když se věci v něčem nemají tak jak by se měli mít, je zle. Když už jsem zmínil tu práci, nejsem tam opravdu zas tolik spokojenej. Pořád stejný ksichty, málo peněz, je to daleko od domu...no prostě zkusil jsem ve svým volnu zase něco jinýho. V Olympii teď otevřeli novou část pasáže a při té příležitosti otevřeli i první Sushi Point v Brně. Našel jsem v novinách inzerát, že hledají obsluhu a tak jsem to šel zkusit. Ovšem rozhodně to nebylo to co jsem hledal. Šílená snobárna, divadýlko před hosty a spousta jiných věcí na který nemám jak psychicky, tak i zkušenostmi a hlavně se mi to prostě jednoduše nelíbilo. Takže jeden slavný den v luxusní restauraci Sushi Point mi stačil k tomu, abych se naučil dělat Mojito, Latté a dozvěděl se třeba co to znamená 'Ošimura' a nebo jak vypadá kaviár z létajících ryb. Děkuji, stačilo.

Stejně by mě zajímalo, co lidi na tom Sushi vidí. Rýže zabalená v řase plněná různýma srancema za nekřesťanský prachy aby si to potom máčeli v sojovce, která je podle odborníků tak strašně nezdravá. Ale asi je to teď hit, móda, protože pak nechápu, když je teda finanční krize, že si lidé můžou dát jen tak menu za 7 táců a podobný skromný věci. Ale nezáviďme a přejme jim to, ať se nacpou! :D

My, co máme peněz méně si radší dáme svíčkovou a budeme dál brázdit silnice ve škodárně :D Ha, teď jsem si vzpomněl, v pátek jsem neprošel na druhej pokus na STK. No není to skvělé?!? Nechal jsem odstranit závady v servise a když jsem tam najel znova, oznámili mi, že mi to opravili sice moc hezky, ale že mi tam teď teče brzdová kapalina. Takže mi to v zájmu mého zdraví a sebe saméo opět nedali a jsem dál bez technické. Do servisu musím znovu a jestli to pak neudělám, tak moje milovaný rapiďátko zaparkuju někde z hodně prudkýho srázu! :D

Ale jak říkám, mám se dobře, mám skvělou přítelkyni, mám... ;)

'Muž'

Zdá se, že sem píšu už jen opravdu příležitostně. Dneska jsem měl celkem pracovní den a teď sedím sám doma a nemám co dělat. Když tak přemýšlím, je to už strašně dlouho, co jsem naposled měl takhle večer sám pro sebe čas...ne že by to bylo špatně, ale k tomu se dostanu...

Stalo se toho strašlivě moc, nemá asi cenu nic dopodrobna popisovat nebo vzpomínat nějak přesně, ale něco se přece najde. Naposledy jsem skončil tím, že mám práci. Teď mi to na nějakou dobu přerušila dovolená, ale brzo se tam zase vrátím. Jsem za to rád, protože pěněz je málo a když vidím okolo lidi, jak nemůžou nic najít, tak za to můžu být jen vděčnej. No ale abych nepředbíhal...20.června jsem se společně s Maričkou zůčastnil castingu na Českoslovensou superstar. Zajímavá zkušenost i když už je po všem. Onoho dne jsem se dostavili na brněnské výstaviště, kde bylo mraky lidí. Dostali jsme smlouvu, tu jsme podepsali a pak čekali ve frontě až nás pustí dovnitř. Tam se odehrávalo to stejný, protože jsme zase jen čekali a čekali. Někdy kolem třetí odpoledne jsme se dostali na řadu. Bylo to takový to prosévací kolo, které v televizi neuvidíte. Každopádně, prošel jsem a o tři dny později jsem byl pozván na televizní, druhé kolo, kde už bylo lidí podstatně méně a ještě o mnoho míň jich pustili dál. Toho dne tuším nějakých šest a já mezi nimi bohužel nebyl. Každopádně i přes ty nervy, který jsem před Haberou, Hejmou a spol. měl jsem to nějak zvládl, dokonce mě svým způsobem pochválili, ale prostě to nebylo ono. Nevadí, aspoň mám na co vzpomínat a třeba mě uvidíte v televizi ;)

Po prvním kole superstar jsem jel s Marčou na jejich chatu, která je, musím říct, fakt 'brutální'. Cesta tam byla taky veselá, protože jsem se nechal ukecat na jízdu po dálnici. Dostal jsem známku, nabral jsem benzin a vyrazili jsme. Vyjeli jsme s Brna a já si řekl, jak to teda pěkně proženu, když můžu. Dupnul jsem na to a frčel si to těch 160-170 a měl jsem radost jak všichni zůstali za mnou a jak mi to pěkně šlape. Ne na dlouho...po pár kilometrech vyskočila rafička teploměru nebezpečně vysoko a nezbylo nám nic jinýho než Rapiďátko odstavit ke krajnici. Samozřejmě všichni, který jsem předtím předjel, profrčeli kolem nás a věřím, že se náramně bavili, když mě viděli :D Ale nenechal jsem se tím rozházet, motor vychladl, dolil jsem vodu a vydal se na cestu. Byl jsem už trošku opatrnější a s rychlostí to nepřeháněl, ale co se nestalo...teplota vyskočila znovu. To už jsem začínal být dost nervózní, dolil jsem zbytek vody, nějakou poděbradku jsem přidal a uháněli jsme dál. Ale aby toho nebylo málo, potkalo nás to znovu...to už mi nervy ujely, kopal jsem do auta, nadával jsem, voda nebyla...musel jsem stopnout kamion, řidič mi napustil vodu do všeho co jsem měl po ruce, já mu pomalu na kolenou děkoval. Doli jsem to do chladiče a mohl konečně do třetice všeho dobrého vyrazit na cestu. Nádhernej zážitek, v Jihlavě jsme pak z dálnice sjeli a zbytek cesty už byl v pohodě, ale nikomu tohle nepřeju. Ale jak už jsem dneska říkal, aspoň bude na co vzpomínat.

Poslední pracovní víkend před dovolenou byl taky zajímavej. V práci toho bylo docela dost, já měl opět hospodu na sebe, takže jsem přebíral inventuru a ručil pomalu i za kliku od hajzlu. Tady někde se taky zlomilo moje 'nekuřáctví' a z občasnýho kuřáka se ze mě stal kuřák. Smradlavá, škaredá, nepříjemná věc, ale co už :D Víkend ale co se práce týče dopadl luxusně. Inventura vyšla s dluhem 2Kč, takže jsem je pyšně doplatil a s krásnou výplatou odcházel z hospody. Hance, kolegyni, jsem slíbil, že ji hodím těch pár ulic domů, tak jsme nasedli do auta, já otočil klíčkem a točil jsem...a točil a točil a točil a motor ne a ne se chytnout. Po opravdu dlouhé době jsem to nějakým zázrakem nahodil a odvezl Hanku domů. Ta mi ještě při odchodu řekla, že doufá, že mi to někde na křižovatce nechcípne. Na to jsem ji odpověděl, že to určitě ne, že jak to jednou jede, tak už je to v pohodě...O dvě, tři ulice dál mi to chcíplo a už jsem to nenastartoval. Můžu vám říct, že zpičenější situaci jsem nezažil. Jedna hodina v noci, já pod lampou montoval z motoru svíčky a snažil se je očistit s tím, že to potom možná chytne...nechytlo. Následoval telefon s tátou, kterýho jsem výtahl z postele a on pro mě jel do Modřic. Zapřáhli jsme lano, že mě roztáhne a pak už to domů dojedu...ale nechytlo to ani tak. Takže následovala cesta na laně až domů a nervy v kýblu, v čem je zase kua problém. Na středu jsem domluvil servis, s tatou jsme to tam dotáhli a nakonec z toho byla jen prkotina za 500 korun...díky bohu za škodovky :D

No ale díky tomu, že se auto vyřešilo, mohl jsem v sobotu vyrazit s rodinou na dovolenou. Tu jsem hned v neděli přerušil, protože jsem s tátou RAPIDEM vyrazil do Vídně na vysněnej koncert Bruce Springsteena. Cesta proběhla skvěle, tata je kvalitní navigátor, nebýt českých věčných objížděk a uzavírek, bylo by to úplně bez problémů. Co se koncertu týče, tak jsem doposud nic podobnýho nezažil. Ke stadionu Ernsta Happela jsem dorazil kolem druhé a čekal jsem až do pěti, než nás pustili dovnitř. Mezi tím fronta narostla do obřích rozměrů, takže když se otevřely brány, začala opravdová bitva...obrovská tlačenice, lidi se strkali, mlátili, šlapali po sobě, ale nedal jsem se a během jsem valil k pódiu. A povedlo se! Byl jsem v nějaké třetí řadě, takže jsem viděl všechno, Bruce jsem měl jako na dlani a i když jsem si nesáhl, tak jsem byl spokojenej :D Atmosféra byla dokonalá, několik desítek tisíc lidí na ochozech a na trávníku udělali svoje a Springsteen předvedl úžasnou show. Dal bych si to znovu kdyby to šlo :) Domů jsme dorazili hodně pozdě, dali jsme si něco na jídlo a šli na kutě, protože druhej den jsem se vraceli s tátou zpátky na chatu.

Od pondělí do středy jsem strávil pár prima dní s rodinou na chatě a ve středu odpoledne jsem se vydal za Marčou na chalupu. Cesta se opět podařila, celkem jsem si to užil, pěkně po okreskách a nevyvedla mě z míry ani objíždka, kterou na mě zase čeští silničáři nachystali. U Marči na chatě to bylo supr, byli jsme se podívat v Telči, kde jsme si koupili na náměstí opravdu luxusní katanu...co s ní budem dělat vážně netuším, ale proč ne, že? :D Jinak jsme vlastně pořád jen jedli a spali a tak to má být. V pátek jsme se pak vydali zpátky do Brna, kde si Marča odskočila na nehty a já chvíli zevlil doma. Cesta byla opět zajímavá, na devíti křížích u brna jsme si udělali přestávku na cigáro a při té příležitosti zavařili motor...bylo to obráceně, ale takhle to zní líp :D Večer jsme pak ale spolu vyrazili zpátky k nám na chatu a tam byli vlastně až do čtvrtka. Dovolená stála za to, grilovali jsme, zkoukli jsme Pernštejn s dokonalým průvodcem Jarouškem, vylezli na rozhlednu v Karasíně, koupali se v lomu a pak jsme samozřejmě opět jedli a spali :D Co se dá dělat, je to prostě příjemný :D Uteklo to akorát strašně rychle, když jsme ve čtvrtek byly na 'rozlučkovým' obědě v Habří, ani se mi tomu nechtělo věřit. Zavezl jsem Marču na večer domů a zůstal u ní přes noc...ráno jsem se pak vrátil za našima a byl na chatě do soboty.

Ten den byl nakonec celkem dlouhej. Ráno jsme se dopravili z Vysočiny domů a já se chvíli vyvalil u počítače. Aby toho nebylo málo, tak jsem ještě po cestě od babičky dostal pokutu, že nejsem připoutanej. Můj první flastr, ale jsem kokot, tak mi to patří. Pak jsem ještě zavezl tátu na nákup a vyrazil jsem za Maričkou domů, protože ten den odlítala na Mallorcu. Loučení je vždycky na hovno, ale jsem rád, že jsem tam byl...teď jen vydržet ten týden než se vrátí, ale navalil jsem si spoustu práce, tak snad mi to nějak uteče. Večer nakonec ještě přišel Zytyn na vodárnu, pokecali jsme a pustili si Žhavé výstřely. Strašná kravina, ale mám ten film rád a dlouho jsem ho neviděl. Ke konci jsme už trošičku usínal, ale byl jsem hrozně unavenej. Ale bylo to fajn, byl bych akorát nasranej být sám doma. Dneska ráno jsem naložil mámu do auta a vyrazili jsme na nákupy. V Ikei jsme nakoupili nějaký police, doplňky a drobnosti, pak jsme obrazili Baumax, kde jsem koupil lak, barvu na zeď a spoustu maličkostí a zítra mě čeká malování a vybavení kuchyně. Už dneska jsem něco málo začal ať toho pak nemám moc najednou. Aspoň se nebudu flákat a udělám něco pořádnýho, ne?

Tyjo, myslím že jsem se docela dost rozepsal. Chyby kontrolovat nebudu, je jich tam moc, já to vím a to mi stačí :D Tak se mějte a někdy příště zase...

Nadpis?

A zase píšu. Po strašně, strašně moc dlouhé době jsem se odhodlal k tomu, že sem hodím pár řádků aby ti, co sem tak věrně chodí, měli aspoň co číst. Tím samozřejmě děkuju, že jste se na ten můj blog ještě nevykašlali. Událo se toho moc, co vám budu povídat, za takovou dobu to snad ani jinak nejde.

Hodilo by se asi začít maturitou, tou obávanou zkouškou 'dospělosti', kterou jsem ale já bohužel neprošel. Prodloužil jsem si tak vlastně dětství (když teda zkouška z dospělosti) a rozložil si zátěž z učení na delší dobu :D Ale teď vážně. Sranda to nebyla a i když jsem na to pořádně sral, o posledním týdnu jsem tomu dal opravdu hodně. Nakonec to dopadlo tak, že češtinu, matiku a praktickou jsem dal slušně, ale zkoušku z odborných předmětů jsem nezvládl. Prostě, rozumnět tomu nikdy nebudu a naučit se to tak, aby to aspoň vypadalo, že o tom něco vím, jsem asi nestihl. Veliká škoda, ale nedá se nic dělat. Druhej pokus mám tuším 8.září, tak už mi pomalu můžete držet palce. Nejdu tam samozřejmě sám, stejně jako mně se to nepovedlo ještě dalším třem lidem a další dva jsou na tom ještě hůř, protože neprošli ze dvou předmětů. No ale teď už je to jedno, každej tu školu ukončí jinak no :D

Ve svaťáku jsem se ještě zůčastnil přijímacích zkoušek na vysokou. Konkrétně jsem se hlásil na MZLU na Provozně ekonomickou fakultu. Dal jsem si dvě přihlášky, dva okruhy a tak jsem doufal, že to nějak dopadne. Příprava veškerá žádná, šel jsem to opravdu jen zkusit (od toho je to zkouška, ne?). Po absolvování testů jsem si byl jistej, že tudy cesta nevede a že tuhle školu asi dělat nebudu :D Jaké bylo moje překvapení, když jsem o pár dní později zjistil na netu, že mě přijali na obor, na kterej jsem chtěl (Ekonomická informatika). Co už je ale horší, že bez maturity na vysokou neberou, že, takže mám teď podanou žádost o odložení dodání maturitního vysvědčení a uvidíme jak mi vyjdou vstříc. Doufám ale že to projde, přece nepřijdou o někoho takovýho, jako jsem já! :D

Na přelomu května a června se v Brně konalo už tradičně Ignis Brunensis, takže jsem se těšil jak malej kluk. Nakonec jsem byl skoro na všech soutěžních ohňostrojích. Poprvé lehce odpálenej s Pirgem a se Zytynem, potom zase s Maričkou, s Káťou a se Zytynem...to byl pěkně suchej ohňostroj, ale tak není to jen o tom, že? :D No a dvakrát jsem byl s bráchou a s Táňou. Podruhé s náma šla i Marča a tu poslední návštěvu jsem si pořádně užil. Sice byla kosa jak prase, ale jinak jsem se fakt pobavil. Brácha skupoval hromady losů, aby pak vyhrál přerostlýho plyšáka Nema, Táňa chodila s blikající vrtulkou na hlavě a hlavně jsme byli na spoustě kolotočů od horské dráhy až po autíčka. Nejvíc ale byla ta poslední atrakce, na kterou jsem šel jen já a brácha. Kdo tam byl, tak si určitě cestou na hráz pamatuje to vysoký kyvadlo, dvě kabinky po čtyřech, velká rychlost, hlavou dolů, šílenost...No bylo to strašný, nikdy jsem snad neřval tak dlouho v kuse, ale to nešlo jinak. Když jsem z toho slezl dolů, tak jsem se celej klepal, ale bylo to parádní, asi bych to zkusil znova :D

Následoval náš třídní maturiťák, kterej byl, jak je u naší třídy zvykem, zase neuvěřitelnej. Opět jsme přiváděli obsluhu v brněnském Holiday k úžasu, kolik toho pár borců dokáže za večer vypít. Jde to ale jinak, když jdete s Marvem k baru na zelenou a odcházíte po pěti minutách se čtyřma zelenýma v sobě? :D A tak to bylo celej večer...škopky, panáky a hlavně dobrá zábava. Potěšili i učitelé, že se někteří přišli podívat. Nezklamala samozřejmě bývalá třídní a Sedláčková, ale přišel i kalič Snášel a třídní a dokonce i učitelka z angličtiny. Řádili jsme tam klasicky až do zavíračky a možná by nás ani tak nehnali, kdyby si něktěří nezačali bez placení nabízet ledňáky :DD Každopádně poslední školní akce a určitě jedna z těch, na který se nezapomíná...

V průběhu tady toho všeho jsem pomalu začal shánět práci. To víte, rodiče mě nemůžou pořád živit, jsem nevystudovanej, na vysoké vlastně taky ještě nejsem, takže sedět jen doma se založenýma rukama není správná volba. Začal jsem obcházet tesca, billy, hypernovy, ale nikde se nedařilo. Už jsem začínal být celkem zoufalej, ale tátovi se ovzala bývalá šéfová, že by potřebovala výpomoc v hospodě v Modřicích a tak jsem to vzal. Vlastně ještě ten den, co jsme se tam byl domluvit, jsem zůstal na place a makal jsem. První víkend to byla pohodička, opravdu jsem víceméně vypomáhal, druhej den jsem byl většinu času dokonce jen na grilu. O zábavu postaráno jsem ale měl o týden později, kdy jsem odpovídal za celou hospodu...ano, byl jsem potřetí v práci a rovnou jsem převzal inventuru a byl jsem tam každej den do čtyř nebo do šesti sám. Dost dobrý, bylo pár chvil, kdy jsem se skutečně málem posral...lítal jsem narážet pivo a kofolu, obsluhoval jsem, dělal pizzu, no shon jak prase. Nakonec to ale za to stálo, protože inventura vyšla luxusně a tak jsem spokojenej a 'bohatej' mohl v neděli večer usnout :D To mi připomíná, že za půl hoďky zase vyrážím, tenhle týden makám jen od čtyř, takže to bude taková pohodička :)

No, tak to zase pro jednou stačí, mějte se jak chcete a zítra mi držte palce, protože...

Uff

Je toho na mě moc...všeho.

Dancing In The Dark

Dneska vás nebudu zatěžovat předlouhým článkem o ničem, jen vám sem praštím jedno video...ať je to váš žánr a nebo ne, tohle prostě nabíjí energií!

One, two, three, four!

Je půl dvanácté a víkend zase v prachu. Mám teď zhruba tři týdny do ústní maturity a nějak mi to ani nepřijde. Jasně, nic neumím, je to strašně málo času, ale prostě je to tak. Možná za to trošku může skutečnost, že se mi vcelku snad povedla praktická a ani to nebolelo. Nervy sice těsně před tím byly obrovský, ale vyšlo to...teda doufám, stoprocentní výsledky nevím, ale vím co jsem tam udělal a to by stačit mělo :)

Víkend byl takovej zvláštní. Nic jsem nepil, nijak jsem nepařil a přesto jsem nebyl pořád doma. Byl jsem třeba v Tišnově. Proč? Nevím, protože je to tam pěkný? :D Asi jo, nic jinýho mě nenapadá, ale hezky jsem se projel. Byli jsme čtyři a vzali jsme si na to dvě auta...zdravím 'paní ekologii'. Já jsem se projel výborně, cestu znám zpaměti, takže jsem Rapiďátko vůbec nešetřil. Stačil vhodnej okamžik a Stybik zůstal v tom šíleným dýmu, co za mnou akorát zůstane, když na to šlápnu. Na benzince mi pak nadal, že jedu jak prase a mohli jsme vyrazit zpátky. Spolujezdci si prohodili místa a tak jsem mohl strašit zase někoho jinýho. Zítra čeká autíčko plánovanej servis, jak jsem zmiňoval. Už se trošku třepu, co všechno na mě s těma brzdama vymyslí, ale těším se, že to bude tak jak to má být. S cenou se ale určitě pochlubím a věřím, že malá nebude...

Druhej den jsem se tak nějak poflakoval. Moje oblíbená činnost a po té dřině, co jsem musel ve škole dělat, jsem si to zasloužil. Až večer jsem se nečekaně domluvil se Stybikem na vodárně. Když nad tím tak přemýšlím, první noční posezení u vodárny tenhle rok...ale to počasí na to ještě úplně není. Nicméně, Stybik vyzvedl ve městě uhlíky a kámošku Miládku (nevím proč, ale furt se tomu směju :D) a sešli jsme se u nás na parku. Pak mi zavolal Zytyn, že si dokonce přečetl smsku a že dojde taky. Tak jsme poseděli, Stybik sežral většinu svých bonboniér, který dostalk svátku, zahráli jsme si slovní fotbal (netuším koho to napadlo :D) a pak jsme to rozpustili. Se Zýťou jsme ještě chvíli zůstali a přemýšleli, co budem dělat, protože domů se ani jednomu z nás nechtělo. Bohužel bez peněz, benzínu, a s rodiči doma se výběr dost zůžil, tak jsme nakonec i my šli spát. Já jsem si doma ještě dal předsevzetí, že budu v posteli tak dlouho, dokud mě z toho nebude všechno bolet :D

A to jsme splnil na jedničku. Válel jsem se skoro 11 hodin a musím říct, že pak už to fakt nešlo. Otáčel jsem se na všechny možný strany, vymýšlel nový polohy, ale pak jsem se překonal a vstal jsem. Bylo půl jedné a já se došoural ke stolu, kde na mě čekal oběd. Výborně načasovaný :D Pak jsme se s našima sbalili a jeli jsme navšívit Pepu. Toho jsme strčili do kočárku a vyrazili jsme na špacír po lese. Pepa byl dneska hoodně protivnej, takže když zrovna nespal, řval na celý kolo. Dostal ale trošku nasosat a byl o něco spokojenější :D Zakončili jsme to jak jinak, než na zahrádce v hospodě, protože z těch kopců jsme měli jazyky na vestě. Stihli jsme se následně ještě mrknout na film a kolem osmé jsem naše zavezl domů. Chtěl jsem jet dneska svým autem, ale bylo mi líto táty, kterej by si po tom náročným výšlapu nemohl dát ani pivko, tak jsem to oželel :D A aspoň jsem ušetřil trochu benzinu. No a teď sedím doma a koukám na zavřenej sešit z češtiny. Zítra píšem, ale já se to ani neobtežoval otevřít...prostě to nějde. Něco málo z toho vím a zbytek si přečtu ve škole. Je to poslední písemka, tak už to přece nějak rozumně doklepu a budu mít klid.

A třešnička na dortu pěkně na závěr. 5.července 2009 jedu do Vídně na Bruce Springsteena a jeho věrný E Street Band. Těším se jak malej kluk a je mi akorát líto těch ostatních lidí, co tam jedou taky a co kvůli mě zmoknou...já, koncert a déšť. Jde to jinak? :D Ale třeba to vyjde a zaskáču si pěkně v suchu :)))

Čas pokročil

Tak v úterý jsem si byl napsat maturitní slohovku a můžu říct, že ten den jsem si asi tak nějak poprvé víc připustil, že ta maturita je skutečná věc, které se nevyhnu. Už to není ani daleko, ani blízko, je to prostě tady a nedá se s tím nic dělat. Písemka se mi ale myslím povedla, psal jsem úvahu na téma 'Svět je plný protikladů' a i když jsem ze začátku myslel, že to nebude moc dobrý, rozepsal jsem se celkem bez problémů. Minimum bylo, asi klasicky, 3 stránky. Já jsem napsal 3 a půl a napsal bych i víc, ale proč, že? :D Bohužel zítra mě čeká už podstatně horší a náročnější zkouška - praktická. Mám pocit, že se to tak nějak stupňuje, protože teprve pstní bude pořádnej nářez. No ale i zítřek mi dá asi zabrat. Něco umím a něco ne, dnešek tomu učení celkem věnuju, ale jsem od přírody moc línej na to, abych tomu dal všechno...prostě tak akorát :D Každopádně se vám určitě pochlubím, jak to všechno dopadlo...děsnej týden tohleto...

Ověřil jsem si, že je opravdu hloupost jezdit v 10 do města autem. Moje vznešenost se rozhodla ve středu do školy odvézt můj zadek autem a protože jsme šli na desátou jen něco změřit k maturitám, dala mi ta cesta pěkně zabrat. Vlastně ani ne tak cesta, jako parkování. Je celkem jasný, že najít v centru místo, je těžký, ale co teprve, když vám rozkopou v okolí školy většinu ulic a s tím seberou i většinu parkování. No byl to extrém. Víc jak půl hodiny jsem jezdil všude možně a hledal jednu jedinou skulinku, kam bych se vlezl. Do slova a do písemene jsem z okýnka řval na semafory, ať už naskočí zelená, protože když jsem stál na křižovatce už po dvacáté, tak moje nervičky trošku cákaly :D Aby toho nebylo málo, tak jsem potkal ještě nějakou slečnu začátečnici ve feldě, co se rozhodla zkusit rozjezdy do kopce ve špičce. Ano, té červené jsme si dali dvě kola :D Ne, vážně, dejte na mě a vyserte se na lenost, protože tohle vám za to nestojí :D

Minule si někdo stěžoval, že Rapiďátko nedostalo v zápisu ani řádek, tak tentokrát to trošku napravím. V pondělí totiž asi konečně zajedu na velkou a plánovanou opravu. Potřebuju dát dohromady ruční brzdu společně s celým zadkem a taky odzvdušnit systém a zkontrolovat předek. Nutný to opravdu je, protože i když se do kopce v 99% rozjíždím bez ručky, někdy to prostě jinak nejde. Zkuste startovat v kopci studenou šáde, když to nemůžete zabrzdit. Levou nohou stojím na spojce, pravou patou stojím na brzdě, prvou špičkou přidávám plyn a rukou startuju :DD Sranda to sice je, ale možná tak jednou...tak snad to bude brzo v pohodě.

A něco na konec...jestli to zítra dám, tak kupuju lístek na Bruce, oujééé :D

Waitin' On A Sunny Day

Poslední dobou se tak nějak ve všem ztrácím. Maturita se blíží, vlastně už tenhle týden mám praktickou a písemnou, a já nic neumím. V osobním životě mi to taky nevychází a vlastně tak nějak jen zabíjím čas a nic rozumnýho nedělám. Není to žádný sebelitování, jen prostej fakt. Ale abych tu jen nebrečel, tak se musím s něčím pochlubit. V pátek jsem se rozhodl k obrovské změně. K něčemu, co by mě ještě před nedávnem ani nenapadlo. Přemluvil jsem sám sebe a zbavil se svých milovaných dlouhých černých vlasů. Byl to šok, když jsem se poprvé podíval do zrcadla, ale už si zvykám a musím říct, že jsem vlastně strašně spokojenej. Takže velkej dík patří Táničce, nejlepší kadeřnici, která mě ostříhala přesně tak, jak jsem si to vymyslel :)) Takže novej krakenek přímo tady --> KUK

Jak už jsem říkal, tenhle týden začínám maturitu. V úterý mě čeká slohovka, takže se budu muset narvat do obleku a něco úžasnýho vyplodit a sepsat, protože se bojím, že s mým přístupem mě ústní asi nezachrání. Nevím nevím ale, protože třeba ta témata, co jsme měli na procvičení, byly pěkný sračky. Snad budou mít šťastnější ruku, až nám to budou vybírat 'na ostro'. No ale i tak si myslím, že zrovna tohle je to nejmenší a nejsnadnější co mě čeká. Ve čtvrtek nastupuju na praktickou maturitu a to bude teprve nářez. NIC neumím, takže jestli mi tam někdo nehelfne, tak jim asi poděkuju a těch pět hodin tam ani sedět nebudu. Hlavně doufám, že to aspoň bude něco, co se dá nějak šmelit - třeba informatika nebo měření s protokoly, no uvidíme. Každopádně, jestli to dám, tak mám první úspěch za sebou a budu přece jen mít trošku víc odvahy na tu ústní zkoušku...kde teda bohužel taky umím prd. No jsem zvědavej, ale slibuju vám, že jestli to vyjde, tak se spolu strašně opijem :DD

V sobotu večer, když jsem se vrátil se z výletu do KFC drivu :D, jsem si pustil filmeček The Wrestler. Musím uznat, že poprvé jsem o něm slyšel, když dostal Bruce Springsteen zlatý glóbus za závěrečnou píseň. Každopádně jsem si k tomu sednul a s žádným velkým očekáváním jsem začal koukat. Jaké bylo moje překvapení, když film utekl jako voda a já měl (nejen) na konci slzy v očích. Vážně skvělej, skromnej a nádherně natočenej film o starém zlomeném chlápkovi, kterému mnoho dobrého v životě uteklo mezi prsty a který i když na povrch vypadá jako tvrďák, skrývá v sobě citlivou duši. Mickey Rourke v hlavní roli naprosto exceluje, hudba skvělá, prostě pro mě jasných *****.

No ale nebudu zdržovat, já už stejně musím na kutě. Tak se mějte všichni co nejlíp to půjde a nezapomeňte mi nechat nějakej ten komentář ;D

Troška exhibicionismu...

...ještě nikdy nikomu neuškodila, tak se můžete podívat, co jsem dneska stvořil :D