krakenek 2012

Je to docela zvláštní, ale už dlouho se mi nestalo, že bych jen tak seděl u počítače a měl dlouhou chvíli. Život je jeden velkej shon a ať to zní z mých úst jakkoli legračně, čím jsem starší, tím méně mám času. Nový rok s sebou přinesl spoustu změn. Zpočátku spíše méně šťastné, ale i ty šťastnější. O těch smutných věcech se rozepisovat nechci. Jednak se kolikrát jedná o dost intimní záležitosti, ale hlavně každý má svých starostí dost, tak proč si zasírat hlavu ještě cizýma.

Na sklonku roku jsem skončil v Pivovarské restauraci práci číšníka, neb jsem byl vyhozen. A tak po pár týdnech relaxace nastala ta pravá chvíle, najít si novou práci. Ačkoli jsem byl zprvu velice sebevědomý, co se hledání práce týče, zjistil jsem po čase, že to zase taková sranda není. Čas kvapil, úspory docházely a já začínal být poněkud nervózní. Pomoc nakonec příšla vcelku nečekaně. Jednoho dne mi volal tatínek od Maričky s tím, ať přijdu k němu do firmy na brigádu. Slovo dalo slovo a dnes to budou skoro tři měsíce, co u něj pracuji. Abych nezapomněl, začal jsem fušovat do strojírenství...

USOB je firma, která se zabývá ocelí. Přesněji řečeno, je to firma, která nabízí odlitky, modely, formy, CNC obrábění a jiné. Dodáváme výrobky zejména do Německa, ale i do spoustu českých firem. Co se mého pracovního zařazení týče, tak oficiálně jsem 'Manipulační dělník' :D Nezní to nic moc, jen co je pravda, ale ve skutečnosti jsme poměrně malá firma, takže jsme na dílně taková jedna rodina. To znamená, že moje nynější profese spočívá, v ručním obrábění, broušení a číštění odlitků. Dále si sami expedujeme a balíme zboží. Nechybí ani  výstupní   kontrola, různá měření tvrdosti, kontrola magnetem apod. A aby toho nebylo málo, tak samozřejmě občas i doprava zboží. Jsme prostě takový děvěčky pro všechno, ale je to fajn. Naučil jsem se spoustu nových věcí a zkusil si zase něco nového. Není to asi práce, kterou bych chtěl dělat celý život, ale i přes to teď přemýšlím o zvýšení kvalifikace, abych mohl postoupit na odbornější práci. V tom reálnějším případě bych chtěl získat kvalifikaci na obsluhu CNC obráběcího stroje. V tom méně reálném, bych se pak chtěl naučit CNC stroj programovat. Uvidíme...

Kromě nové práce, která mě samozřejmě, jako každé jiné zaměstnání, bere dost času, opravuji společeně s mým bratrem a švagrem byt mojí mamince. Nikdy bych neřekl, že to může být tolik práce, ale beru to jako příležitost, naučit seněco nového. Máme za sebou téměř dokončenou rekonstrukci kuchyně a čeká ná teď koupelna a záchod. Musím se pochválit, protože na absolutní amatéry je to opravdu slušný. Rád bych přiložil fotky před a po, ale nejsem ve stavu, kdy bych tyhle fotky měl pohromadě. Snad později...v příštím zápisu :D

Tento zápis jsem rozepsal už včera...a jak jsem psal na začátku, opravdu jsem v tu chvíli neměl moc věcí na práci...ale jak už je posledníá dobou u mě zvykem, zase mi do toho něco přišlo. Proto to dopisuji dnes, kdy už sedím na chaloupce, daleko od domova a užívám si skutečnýho nicnedělání...aspoň do chvíle, než se vrátí mariččin tatínek a dá mi nějakou práci...ach jo :D

Květen

Marně jsem dumal nad nějakým opravdu výstižným názvem pro tenhle článek, ale nic z čeho byste si sedli na zadek se v mojí hlavě neurodilo :D Zvolil jsem proto název Květen, protože je to lásky čas, příroda se zelená a hlavně jsem v dubnu opět nic nenapsal.

Momentálně jsem nezaměstnaný. Ne že by mě snad vyhodili z práce, ale odešel jsem sám. Nevím, jestli je dobrý to nějak podrobně rozebírat. Řeknu jen, že jsem nebyl spokojenej s pěnězi, nelíbil se mi přístup vedení a náplň mojí práce byla vcelku pofidérní. Je to vážně na dlouhý vyprávění. Jsem tedy bez práce a hledám něco nového. Absolvoval jsem několik pohovorů, z toho třeba do T-mobile, ABB nebo Electroworldu. Bohužel zatím nic nevyšlo a i když hledám dál, rozhodl jsem se, že zkusím rozjet něco na sebe. Není to žádný rozhodnutí ze dne na den, mluvím o tom už poměrně dlouhou dobu, ale problém je, že jenom mluvím. Proto konec řečem a jdeme na věc. O co jde sem pochopitelně nenapíšu. Předně, zatím nejsem v balíku a taky co kdyby se to někomu zalíbilo, že? :D K tomuhle "radikálnímu" kroku mě tak trochu přivedlo to, že jsem začal číst Ivo Tomana. Určitě jste o něm už slyšeli, ať na blogu Maričky nebo někde jinde. Ačkoli jsme se tomu jak je mým zvykem bránil zuby nehty, musím uznat, že je to opravdu mazec a když už se k tomu člověk odhodlá, dokáže to otevřít oči. Ale o tom mluvit nechci...

Jelikož jsem bez práce (bez příjmu), musel jsem rychle vymyslet něco, z čeho bude sem tam nějaká koruna. A tak jsem oprášil svůj starej účet na Aukru a začal obchodovat. Je až k neuvěření, za co všechno jsou lidé ochotni utratit svoje peníze. Většinou se jedná o drobné částky, ale občas se něco vyšplhá až nečekaně vysoko. A co že to prodávám? Starý krámy...části starýho počítače, "poklady" co se našly mezi věcmi když jsem se stěhoval, prostě krámy, který by jinak skončili v popelnici. Takže jedna malá rada všem...otevřete doma skříně, zásuvky a zkuste se podívat co tam máte. Určitě najdete spoustu věcí, které jste uschovaly s tím, že jednou se budou hodit, co kdyby to k něčemu bylo a podobně. Samozřejmě tyhle věci objevíte vždy, když se jednou za rok rozhodnete pořádně uklidit. To znamená jediné, VÁM JE TO K NIČEMU, ALE NĚKDO SI TO KOUPÍ. Jednou to stejně vyhodíte a tak je lepší z toho něco mít :)

Květen, lásky čas...líbali jste se prvního máje pod rozkvetlou třešní? V Brně s tím byl trochu problém, protože jsem na žádnou rozkvetlou třešeň nenarazil. Nicméně, Marička byla na horách a vrátila se právě prvního pozdě večer, takže jsme to museli risknout a podstoupit to riziko, že by třeba mohla uschnout nebo tak něco :D V každým případě rozhodně milejší den, než americkej Valentýn..fuj fuj.

Nebudu to prodlužovat, musím ještě zavolat do servisu, Rapiďák ještě není přezutej, tak ať mi z těch zimáků nezbudou cáry. Mějte se pěkně a slunce v duši!

Dobrý den, magazín Gastro Plus, neruším?

Je to velký krok pro krakenka, ale malý pro lidstvo :D Tak nějak bych mohl dneska začít. Sedím teď v redakci, v redakci časopisu Gastro Plus, tedy v mojí nové práci. Ano, pohovor o kterém jsem mluvil minule vyšel a já opustil po zatracené dlouhé době Modřice a vydal jsem se vstříc novým zítřkům :D Dnes je pondělí, takže začíná třetí týden na mém novém pracovišti a tak už nastal čas se trochu rozepsat...

Jsem spokojenej. Přes to všechno, že suším hubu a mám posledních pár korun, jsem opravdu moc spokojenej. Práce mě baví, mám neuvěřitelnou možnost časové flexibility a hlavně prodávám sám sebe. Abych trošku vysvětlil co vlastně za práci to dělám. Dostal jsem se na pozici Manažera inzerce, což je člověk co pro časopis shání inzerenty. Mým hlavním úkolem je ale shánět zajímavé inzerenty nebo lidi, kteří by rádi vystupovali v naší nové internetové televizi Gastro TV.V časopise pro mě jsou jen některé menší rubriky. Jak už jste z názvu asi poznali, jedná se o časopis a o televizi zaměřenou na gastronomii, HORECA segment a je určen zejména odborníkům nebo lépe řečeno majitelům a provozovatelům gastronomických zařízení. Na stánku nás nekoupíte, jsme doručování adresně dobře fungujícím podnikům a nebo lze časopis předplatit. Toť ve zkratce vše, zní to jako nějaká reklama, ale jinak vysvětlit to nejde :D Nicméně, držte mi palce a přejte co nejvíc uzavřených obchodů!

Když člověk mění práci, většinou není zrovna při penězích. Je tedy docela dobré uskromnit se a šetřit co se dá. O to jsem se celkem úspěšně snažil až do dne, když jsem jednou šel z práce a auto který jsem ráno zaparkoval už na tom stejným místě odpoledne nestálo. Protože místo, kde jsem ho nechal, bylo nápadně podobný přechodu pro chodce, pochopil jsem, že nebude asi úplně od věci Městskou policii. Tam jsem se, jak jsem předpokládal, dozvěděl, že Rapiďák stojí na odstavném parkovišti a že si můžu kdykoliv přijet. Tak jsem jel...Na parkovišti předemnou čekali ještě dvě paní. Od nich jsem se dozvěděl, že už tam stojí nemalou chvíli a že se chodí na předvolání po jednom. Takže jsem strávil třičtvrtě hodiny čekáním před branou a když jsem se konečně dostal na řadu, byla už tma. Paní policistka byla moc milá a hodná a dala mi nejnižší sazbu pokuty, což dělá veselých 500 Kč. Aby to bylo ještě veselejší, za odtah mi naúčtovali 1920 Kč a to už jsem se samou legrací za břicho popadal. Zaplatil jsem tedy 2420 Kč a odporoučel jsem se s poslední trochou benzínu a prázdnou peněženkou k domovu.

Od té doby jsem bohužel sociální případ. Naštěstí mně moje drahá polovička Marička občas někam pozve a je mi momentálně finanční podporou. Jinak bych pravděpodobně měl o 5 klio míň, protože bych jedl chléb se solí, seděl bych zavřenej doma a do práce bych se vydával s hodinovým předstihem, protože bych chodil pěšky. Takhle se aspoň vozím luxusním dopravním podnikem města Brna. Jak já nesnáším hromadnou dopravu!! Na druhou stranu jsem v práci za 25 minut i s cestou na a ze šaliny. Autem jsem tam za 10 minut a dalších 20 parkuju. Nehledě na to, že taková cesta do centra s mojí spotřebou vyjde aspoň na 80 korun. To už se vyplatí jet i na ty hloupý jízdenky a o šalinkartě ani nemluvím.

Nebudu vás ale otravovat skuhráním o penězích. Dnes máme první jarní den a tak se budeme všichni jeden na druhého usmívat!! Nebo snad chcete další měsíc klepat kosu a přehrabovat se sněhem? Nechcte, takže vykouzlete úsměv a dejte na moji radu! Nic, jdu zase pracovat, tak se mějte hezky jarně a hoďte nějakej komentář ;)

Btw, klikněte na tu reklamu sakra, nemám to tu pro srandu ale pro peníze!! :DD