Po stopách sáněk

Tak Vánoce už jsou daleko za náma a novej rok začal pro všechny, ať už chodíme do práce nebo do školy, pracovně. Aspoň teda u nás se známky uzavírají strašně brzo, takže jsme měli asi jen devět dní na to, dát známky do nějaké rozumné formy. U mě to třeba znamenalo přestat propadat ve třech předmětěch a v dalších několika to neposrat. No jo, jak si kdo ustele, tak si taky lehne a musím uznat, že já to měl pěkně tvrdý :D Jinak ale teď, když už to je za mnou, si nemůžu nějak moc stěžovat. Sice se blíží maturita, ale kdybych na to měl pořád myslet, jsem permanentně nasranej, tak proč si kazit náladu.

Ale jak říkám, ve škole pohoda. Tenhle týden, i když byl pracovně náročnej, jsem se tam zas tolik nohřál. V pondělí jsem došel na druhou hodinu, protože jsem byl unavenej a chtěl jsem se vyhnout angličtině. U skříněk jsem ale potkal Marva a ten se zrovna obouval. Povídám: 'Ty jdeš domů?' 'Jo...' Tak jsem šel pozdravit lidi do třídy, otočil jsem se na patě a šel jsem pryč :D Takže to bylo mých slavných pět minut ve škole. Je ale pravda, že jsem ten den pak stihnul spoustu věcí. Když nepočítám to, že jsem se byl podívat v Olympii, tak jsem si vyzvednul nový brusle a pak jsem odvezl auto do servisu (konečně :)) Ztracenej den to teda nebyl, ale pak jsme měl telefon a volal kámoš a povykládal mi do ucha, jak na tom ve škole jsem a tím skončila moje dobrá nálada. Do čtvrtka jsem teda celkem makal a vyšlo to všechno. Nejhorší to bylo asi s matikou, kdy jsme stáli tři v kabinetu u učitelky, sevřený půlky na prdeli, a čekali jsem na ortel. Nechala nás ale všechny projít, takže jsem se opět bez jediné pětky dostal do další půlky a jak už jsem říkal...za chvíli finišujem :D Ve čtvrtek nám teda úspěšně uzavřeli známky a to bylo pro mě signálem, že v pátek mám 'dovolenou' :D :D No jo, potřeboval jsme ten odpočinek jako sůl.

Ale abych nepřeskakoval, ve středu jsem si ještě stihnul přímo z matematickýho semináře sjet pro 'opravený' auto. Trošku vám to přiblížím, abyste měli přehled. Auto nedobíjelo, takže bylo potřeba vyměnit alternátor. Úkon jednoduchej, žádnej stres. Přijedu tam, dozvím se, že auto dobíjí, ale tím to nekončí... 'Človeče, já s tím vyjíždím a koukám, že máš zlomenou tu páčku pod volantem, tak jsme ti to vyměnil, bude to ale stát malinko víc...' Já povídám, že v pohodě, že to jsem rád, ale tím to stále nekončí... 'Fungoval ti cyklovač na stěračích? Fungoval?? Hmm, nechápu jak to tam bylo zapojený, to nemohlo fungovat, prostě to nejede...A vracely se ti stěrače? Vracely, jo? To je divný, teď se nevracejí...hele, počkej až bude tepleji, zavolej mi a já ti to zapojím, zatím musíš vychytat ten moment, kdy ty stěrače vypnout, ať je máš správně...' WTF??? To jsem byl opravdu šťastnej, přál bych vám vidět můj obličej...doma jsem nadával, se vším mlátil a nakonec jsem využil v pátek toho, že bylo nad nulou, šel jsem do auta, celý to tam rozebral a spravil si to sám, takže teď všechno funguje. Je to sice blbý, že člověk zaplatí a má to zkurvený, ale radši jsem si to udělal sám, kdo ví jak by to dopadlo na druhej pokus...

Včera i dneska jsem byl bruslit a oba dny stály za to. V sobotu se kolem dvanácté stavil Zytyn ke mně, oškrabali jsme šádynu a vydali se do Líšně na rybník. Napadla nás úžasná myšlenka, že to dáme v Líšni ke hřbitovu a dojdeme od tam k druhýmu nebo třetímu rybníku...Nakonec jsme se ztratili v lese. Zytyna hned napadlo, že by se nám teď hodil Honny s GPSkou xD ale když jsme našli stopu sáněk a šli jsme po ní, došli jsme do údolí celkem v pohodě, ale k rybníku prvnímu :D Takže auto nahoře u hřbitova, my na začátku údolí :D Takže zpátky busem a cestou vyzvednout auto. Dneska jsme ještě přibrali Pirga a už nám i to bruslení šlo trošku líp, takže jsme tam blbli aspoň dvě hodiny :) Až na tu jednu držku co jsem hodil to bylo krutý, ale nohy mě budou bolet ještě týden :D Už se těším zase na příště. Má se sice trochu oteplovat, ale je teprve polovina ledna, takže snad ještě mrznout bude a ten led zrovna tenkej nebyl, takže ani tak to rozmrznout nestihne :)

Nic, jdu uklízet, celej víkend jsem vlastně nebyl doma, tak pápá a zase někdy :D

Nooo, co děláááš?

Chytla mě neuvěřitelná chuť sem zase po dlouhé době něco napsat. Něco normálního, ze života, však víte jak to myslím. Vánoce jsou opravdu už za dveřma a já si to pořád tak nějak nepřipouštím. Ani nemůžu, protože když se podívám do peněženky, chce se mi brečet a doma ani jeden dárek. Prostě musím žít zatím s tím, že Vánoce jsou daleko. Ale nejsou, všude kam se podívám, tak na mě křičí ozdoby, reklamy na úžasný dárky a hlavně datum na kalendáři. To mi připomíná, že jsem koukal na archiv, co mám na blogu a musím teda uznat, že toho sem už moc nenapíšu. Za loňskej rok jsem postnul neuvěřitelných (fakt tomu nevěřím) 97 příspěvků...šílený číslo. O to víc, když se kouknu na ten letošní rok a tam je utrápených 38 :D Prostě už to není to co dřív, ale tak kvantita není kvalita. To znamená že teď vlastně píšu über kvalitní články, takže to musíte úplně hltat, no teda! :DD

Za tu dlouhou dobu se toho ale zas tak moc neudálo. Pořád tak nějak kličkuju ve škole, abych to aspoň trochu dával a maturita se blíží a já vlastně nic neumím. Pomalu začínám věřit na zázraky, protože jestli se nějakej nestane, tak to asi nedám :D Když už mluvím o maturitě, teď ve čtvrtek jsme měli stužkovací večírek. Všechno jsme to odkládali pořád na poslední chvíli, takže se nakonec nebylo čemu divit, když jsme nic nestíhali. O to víc jsem převapenej, jak se to celý povedlo. Prostě, akce na kterou budu vzpomínat ještě moc dlouho a myslím, že nejen já. U nás na škole se o naší třídě vždycky vykládalo, že je s náma sranda, že jsme strašně v pohodě, ale že jsme nevzdělatelní :D A je to pravda...je neděle, zítra píšem češtinu, NIKDO nic neumí, ale stužkovák byl bezkonkurenční. Ten den jsem s Marvem odjížděl ze školy už po třetí hodine. Vzali jsme si přípravu na triko, takže jsem ho prvně vezl domů do Chudčic, kde si vzal oblek, stužky a pár věcí a jeli jsme k nám. Doma jsme dodělali fotky na večer, sbalili jsme kompl, mixák a horu dalších věcí a jeli do hospody. Byli jsme tam něco po čtvrté a i když se lidi trousili až tak kolem půl sedmé, nic jsme nestíhali. Zapojili jsme zvuk, projektor...nic nehrálo :D Ale nakonec jsme to přece jen dali dohromady a po sedmé se mohla začít podávat večeře. Prostě zatím obyčejnej stužkovák...přípitek, večeře, stužkování a pak náš program. Jako první jsme uvedli náš projekt, video inspirovaný pořadem 'Nikdo není dokonalý' nebo 'Nekecej' na streamu. Pár dní před stužkovákem, jsme chodili po škole a kladli lidem nejrůznější otázky týkající se právě našeho ústavu. Engi to pak sestříhal a výsledek byl vážně super. Učitelé nadšení, my jsme se taky nasmáli :) Pak zase taková ta klasika a to prezentace fotek z mládí, pak z výletu...to už jsme přece jen byli trochu napití, takže Engiho komenty stály za to :D Pak začali postupně odcházet učitelé a my jsme začínali víc a víc pít. Nakonec s náma zůstala jen naše bývalá třídní a učitelka z telekomunikací. Ale tak, jak jsme s nima pařili, to se popsat nedá! Všichni nakalení, trojtý vodky tekly proudem, já jsem zpíval do mikrofonu karaoke a pak jsme trsali až do tří hodin do rána. S učitelkama jsme skákali, řvali, zpívali, něco neuvěřitelnýho. Horší bylo, když nám to narušilo asi osm nebo deset blbečků, kteří nám tam vlítli a napadli nás. Já jsem dostal hned mezi dveřma do ksichtu a letěl jsem přes stůl, schytal jsem pár kopanců do hlavy, ale v pohodě. Něktěří měli rozbitý nosy a podobně, takže na tom přece jen byli hůř. Nenechali jsme se ale vyprovokovat a dokázali jsme to uklidnit bez násilí, za což nás pak náš tělocvikář vážně pochválil. No ale mezi tím servírky zavolali policajty, takže se tam objevila hromada uniformovaných i se psem, tak jsme jim to povykládali i když už ti zmrdi stejně utekli a já už jsem vzápětí stál u mikrofonu a řval jsem, že si přece nenecháme zkazit zábavu a do pár minut už se zase řádilo. Já jsem to nakonec zakončil ve čtyří zbořenej na moraváku, kde jsem sedl na rozjezd a valil domů. Bývalá třídní pak s několika lidma chodila do šesti po městě a hledali otevřenej klub. Bohužel...co byste chtěli ve čtvrtek. No ale, asi nemá cenu to popisovat, jak to tak čtu, zní to strašně suše, ale těch hlášek... :)

Druhej den jsem pak byl jedinej trochu schopnej, kdo se mohl do hospody stavit pro věci. Takže jsem to sbalil a odvezl domů. Mezi tím mi chodili smsky, komu co chybí, kde kdo je, co se stalo a podobně :D Pak jsme se dovolal Marvovi a domluvil jsem se, že mu na nádr dovezu oblečení, protože by jel domů v oblekových kalhotech a mikině :D Dojel jsem tam, pokecali jsme a pak odešel. Já nasedl do auta, otočil jsem klíčkem a nenastartoval jsem :D :D Jak jsem už dlouuuho předpovídal, umřela mi baterka, takže tam auto stojí ještě teď. No ale to je drobnost...

Jinak, měl jsem kytaru na opravě, takže jsem teď moc spokojenej. Nebylo to nic speciálního, jen vyrovnat krk, seřídit a přidat kolíček na připevnění levýho konce popruhu. No ale je to supr...a abych furt jen nekecal, tak malá ukázka (už to bylo na plurku...jo, mám plurk, všimli jste si? :D) -->

Chlapec uvnitř bubliny

Bezpochyby jeden z nejambicióznějších Simonových textů vůbec a také píseň, která se může pochlubit v historii prvním počítačovým 3D klipem (nominovaným na 5 MTV Awards). Skladba byla natočena za přispění černošské skupiny Tao Ea Matsekha (Lvi z Matsekhy), která dodala mimo jiné charakteristický rytmus a především ten neveselý akordeon, který dodává písni tu správnou "futuristickou" atmosféru. (Richard Pohl)

The Boy In The Bubble

It was a slow day
And the sun was beating
On the soldiers by the side of the road

There was a bright light
A shattering of shop windows
The bomb in the baby carriage
Was wired to the radio

These are the days of miracle and wonder
This is the long distance call
The way the camera follows us in slo-mo
The way we look to us all
The way we look to a distant constellation
That's dying in a corner of the sky
These are the days of miracle and wonder
And don't cry baby don't cry
Don't cry

It was a dry wind
And it swept across the desert
And it curled into the circle of birth
And the dead sand
Falling on the children
The mothers and the fathers
And the automatic earth

These are the days of miracle and wonder
This is the long distance call
The way the camera follows us in slo-mo
The way we look to us all
The way we look to a distant constellation
That's dying in the corner of the sky
These are the days of miracle and wonder
And don't cry baby don't cry
Don't cry

It's a turn-around jump shot
It's everybody jump start
It's every generation throws a hero up the pop charts
Medicine is magical and magical is art

The Boy in the Bubble
And the baby with the baboon heart
And I believe
These are the days of lasers in the jungle
Lasers in the jungle somewhere
Staccato signals of constant information
a loose affiliation of millionaires
And billionaires and baby

These are the days of miracle and wonder
This is the long distance call
The way the camera follows us in slo-mo
The way we look to us all
The way we look to a distant constellation
That's dying in a corner of the sky
These are the days of miracle and wonder
And don't cry baby don't cry
Don't cry
_____________________________

Chlapec uvnitř bubliny
(Graceland, 1985)

Ten den se děsně vlekl,
A jako zabiják bušilo slunce,
Do žoldáků po straně silnice;

Tam jasné světlo zářilo,
A okna obchodů se roztřásla,
Když bomba v dětském kočárku,
Byla k rádiu připnuta.

To jsou ty dny zázraků a divů,
To je hovor mezi světy,
Ten způsob, jak kamera natáčí
Film zpomalený;
Ten způsob, jak si jeden druhého prohlížíme,
Způsob, jak na vzdálená souhvězdí pohlížíme,
Jak zmírají na rozích oblohy;
To jsou ty naše dny nadějí a zázraků
A neplač, dítě, jen neplač, prosím

Ten den vál suchý vítr,
Vyprášil celou poušť;
A v kruhu zrození roztočen,
Mrtvý písek padá na děti,
Otce i matky
A zautomatizovanou zem.

Tohle jsou ty dny zázraků a divů,
To je hovor mezi světy,
Ten způsob, jak kamera natáčí
Film zpomalený;
Ten způsob, jak si jeden druhého prohlížíme,
Způsob, jak na vzdálená souhvězdí pohlížíme,
Jak zmírají na rozích oblohy;
To jsou i naše dny nadějí a zázraků

A neplač, dítě, jen neplač, prosím

Je to otočné salto s vrutem,
A všichni takhle skákat budem;
Každá generace své hrdiny,
Na vrcholky hitparád vysílá;

Medicína je zázračná,
A zázraky tvoří umění,
Děcko se srdcem paviána,
Chlapce uvnitř Bubliny

A já věřím,
Že toto jsou dny laserů v džungli,
Laserů někde v džungli,
Staccata signálů informací nepřetržitě proudících,
Milionářů a miliardářů rozpuštěných sdružení;
A dítě
Vždyť toto jsou ty dny zázraků a divů,
To je ten hovor mezi světy;
Ten způsob, jak kamera natáčí
Film zpomalený;
Způsob, jak si jeden druhého prohlížíme,

Způsob, jak na vzdálená souhvězdí pohlížíme,
Co zmírají na rozích oblohy;
To jsou i naše dny naších zázraků a divů,
Tak neplač, mé dítě;
Jenom neplač, prosím tě