Přihlásit k odběru
Tento týden byl celý pracovní a další ještě bude. Můžu vám říct, že to moc nedávám. Samotná práce mi nevadí, ale nedokážu si vůbec rozvrhnout čas, neumím chodit brzo spát a když pak v 5 vstávám, je to hodně drsný. V pátek už to bylo opravdu dost hrozný, ráno jsem stál v šalině a doslova jsem spal, prostě jsem nedokázal udržet oči. V práci mi potom říkali, ať to moc nepřeháním a tak no a když jsem si teda na chvíli sedl, v tu chvíli jsem spal. To samozřejmě nejde, takže jsem radši makal, aspoň to rychle utíkalo...Odpoledne mi potom vypisovalo spousta lidí ať někam jdu a většina prostě nedokázala pochopit, že to nedám. Nakonec na mě asi byli všichni naštvaní, já se jim ani nedivím, ale nešlo to. Takže se hlavně omlouvám Perfectovi s Maričkou, Katce a Stybikovi, promiňte, ale opravdu příště. Navíc večer přišel švagr se švicou, kteří u nás potom spali, protože druhej den jsme vyráželi ven. Večer mě ještě vytáhli na ohňostroj, kde jsem si aspoň vyzkoušel focení a tím končila tenhle večer moje veškerá aktivita.
Druhý den ráno (ano, opět jsem vstával brzo, v 7) jsme vyrazili s tátou, švicou a s jejím na výlet na Pálavu. Jeli jsme v 8 z Lesné vlakem do Popic, kde jsme se vydali po silničce do 2 a půl kilometru vzdálené vesničky - Strachotín. Tam jsme se občerstvili v místní nálevně a vyrazili jsme dál po silnici přes Nové Mlýny do Dolních Věstonic. Prošli jsme vesničkou a začali jsme stoupat na Pálavské vrchy. Pomalu jsme ubírali na rychlosti chůze, protože nám docházeli síly. Kopec to byl hodně drsnej a když jsme konečně vystoupali na zříceninu hradu Děvičky, byli jsme si víceméně jistí, že jsme na vrcholu světa. Nahoře jsme chvíli pobyli, pak jsme se nasvačili a šli dál. Další zastávkou byl nejvyšší vrchol Pálavy Děvín (554 m.n.m!!!). Tam jsme se ale moc nezdrželi, a tak jsme pokračovali dál po Pálavě. Postupně jsme začali slízat dolů do blížící se vesnice Klentnice. Hned na začátku obce stál oprýskanej stánek, kde ale měli naprosto všechno. Od alkoholu až po margotku, takže jsme okamžitě doplnili ztracené kalorie a odpočívali. Začalo trochu poprchávat, ale ryhle se to přehnalo, tak jsme zase vyrazili na cestu. Po dalším zdolaném kopci jsme se dostali na Sirotčí hrádek, krásnou zříceninu postavenou na vápencových skalách. Když jsme od tam odcházeli, bodla mě včela, takže jsem byl po zbytek cesty těžce raněn xD Pak už to bylo jen z kopce do kopce až na náměstí do Mikulova. Tam jsme na nádraží nasedli na vlak a jeli do Břeclavi, kde jsme přesedli na rychlík do Brna.
Zdolali jsme 20 kilometrů pěšky v celkem dost náročným terénu, takže když jsem dorazil domů netrvalo dlouho a už jsem spal :) Jinak, supr výlet!!!
0 komentářů:
Okomentovat