Hroutí se to

Na jednu stranu si nemám teď moc na co stěžovat, ale co se na povrchu zdá být úžasný, skvělý, bezproblémový, je tam někde uvnitř zesraný až běda. Víkend byl fajn, srandovní, v pátek jsem si přeparkoval autíčko a uklidil to trošku uvnitř, vyleštil jsem okna abych viděl i dál než na palubní desku a když bylo dílo hotovo, spustil se déšť. Paráda, mám rád, když výsledek odvedené práce přetrvává asi 5 minut. Večer jsem se nakonec nikam nechystal, tak jsem brzo zapadl do postele a konečně se vyspal. V sobotu po obědě jsem vyzvedl ve městě Klárku a jeli jsme autem do Vaňkovky. Slíbila na oplátku za moje vzácné rady ohledně módy :DDD, že mi pomůže vybrat jarní bundu. Bylo to od ní opravdu odvážný, protože já nejen že nerad nakupuju i když to potřebuju, ale nic mi nesedí, nic se mi nelíbí, všechno je krátký, dlouhý a nebo malý, prostě je to se mnou náročný. Za každou cenu jsem chtěl bundu tmavou, skoro třeba až černou, takže jsme lítali z obchodu do obchodu a já zkoušel a zkoušel, Klárka vybírala a až pak jsem nenápadně sáhl po jedné světlé a ona mi vcelku padla :D Z města jsme to vzali zpátky domů a rozhodli jsme, že zajedem pro Káťu, že ji svezu v naší limuzíně xD. Určit cíl byl trošku problém, takže prvně to byly Obřany, pak Útěchov a nakonec teda Hády. Teď mě ještě napadá, doufám že neškubete Petrklíče!!!!

Večer jsme se pak tak nějak všelijak domlouvali a nakonec jsme zůstali ve třech se Zytynem u mě na vodárně. Koupili jsme nějaký pití...'Katuško, příště toho Jelzina dopij, jsem to dneska rozlil po stole!!' xDD No ale po jedné nám to únava překazila. Mno, ale pak jsem navštívil ještě Zytynovo obydlí, kde jsme prvně plánovali chvíli zůstat, jenže můj alkoholem ovlivněnej mozeček měl zase jednou výbornej nápad, že pojedem do města na gyros. Odjížděli jsme 2.46, takže už tohle samo o sobě je kravina jak zvon, ale všechno to vyvrcholilo tím, že jsem počítal, že zpátky pofrčíme 3.30 a ono ejhle...jelo to až ve čtyři. Kosa jak v hajzlu a my jsme to táhli pěšky až domů, pěkně akčně přes romský ghetto, byl jsem připravenej, odvzdat ty tři stovky a starej mobil, kdyby mě o to někdo s nožem požádal, hlavně abych byl už doma. Nakonec jsme teda dorazil o půl páté, úplně zničenej.

Druhej den mi došla někdy kolem půl desáté smska od ségry, že jdeme na výlet, chtěl jsem jí odpovědět, ale můj stav mi to dovolil až o půl jedenácté. Nakonec jsme se teda domluvili, že půjdeme kolem Brněnské přehrady z Veverské Bítýšky do Brna. Původně jsem počítal s 'autovým' výletem a rozhodně by mi to zrovna v tuhle neděli prospělo, ale tak nevadí, bylo to i tak fajn. Jediný blbý bylo, že cestou mě začínala dost bolet hlava, pořád jsem smrkal a dávil se a když jsem večer dorazili domů, už jsem nemohl ani polykat. Sjel jsem ještě autem pro mámu do práce a pak jsem se rozhodl, že půjdu druhej den k doktorce. Po dlouhé době se teda zase léčím a jsem na antibiotikách. Jsem za to celkem rád, protože kašel mě trápil už dost dlouho a na hlasivkách jsem měl pořád nějakej bordel....tak snad to tyhle problémy vyřeší :)

No ale co antibiotika určitě nezvládnou je škola. Jsem dost...ne dost, ale hodně a strašně moc v řiti. Známky takový, že jsem tomu sám nevěřil a prostě jestli se do toho okamžitě neopřu, tak si na škole pobudu asi o rok víc. Fakt, nakopal bych do zadku sám sebe, takový zbytečný starosti...Hlavně ať to dobře dopadne, protože jinak: mě rodiče zabijou, zkazím si prázdniny a vlastně i život, překazím si různý plány, co jsem na prázdniny a na čtvrťák měl....prostě všechno špatně. MUSÍM TO DÁT!!!

Z výletu: *já a já, *ségra, *čolek