One, two, three, four!

Je půl dvanácté a víkend zase v prachu. Mám teď zhruba tři týdny do ústní maturity a nějak mi to ani nepřijde. Jasně, nic neumím, je to strašně málo času, ale prostě je to tak. Možná za to trošku může skutečnost, že se mi vcelku snad povedla praktická a ani to nebolelo. Nervy sice těsně před tím byly obrovský, ale vyšlo to...teda doufám, stoprocentní výsledky nevím, ale vím co jsem tam udělal a to by stačit mělo :)

Víkend byl takovej zvláštní. Nic jsem nepil, nijak jsem nepařil a přesto jsem nebyl pořád doma. Byl jsem třeba v Tišnově. Proč? Nevím, protože je to tam pěkný? :D Asi jo, nic jinýho mě nenapadá, ale hezky jsem se projel. Byli jsme čtyři a vzali jsme si na to dvě auta...zdravím 'paní ekologii'. Já jsem se projel výborně, cestu znám zpaměti, takže jsem Rapiďátko vůbec nešetřil. Stačil vhodnej okamžik a Stybik zůstal v tom šíleným dýmu, co za mnou akorát zůstane, když na to šlápnu. Na benzince mi pak nadal, že jedu jak prase a mohli jsme vyrazit zpátky. Spolujezdci si prohodili místa a tak jsem mohl strašit zase někoho jinýho. Zítra čeká autíčko plánovanej servis, jak jsem zmiňoval. Už se trošku třepu, co všechno na mě s těma brzdama vymyslí, ale těším se, že to bude tak jak to má být. S cenou se ale určitě pochlubím a věřím, že malá nebude...

Druhej den jsem se tak nějak poflakoval. Moje oblíbená činnost a po té dřině, co jsem musel ve škole dělat, jsem si to zasloužil. Až večer jsem se nečekaně domluvil se Stybikem na vodárně. Když nad tím tak přemýšlím, první noční posezení u vodárny tenhle rok...ale to počasí na to ještě úplně není. Nicméně, Stybik vyzvedl ve městě uhlíky a kámošku Miládku (nevím proč, ale furt se tomu směju :D) a sešli jsme se u nás na parku. Pak mi zavolal Zytyn, že si dokonce přečetl smsku a že dojde taky. Tak jsme poseděli, Stybik sežral většinu svých bonboniér, který dostalk svátku, zahráli jsme si slovní fotbal (netuším koho to napadlo :D) a pak jsme to rozpustili. Se Zýťou jsme ještě chvíli zůstali a přemýšleli, co budem dělat, protože domů se ani jednomu z nás nechtělo. Bohužel bez peněz, benzínu, a s rodiči doma se výběr dost zůžil, tak jsme nakonec i my šli spát. Já jsem si doma ještě dal předsevzetí, že budu v posteli tak dlouho, dokud mě z toho nebude všechno bolet :D

A to jsme splnil na jedničku. Válel jsem se skoro 11 hodin a musím říct, že pak už to fakt nešlo. Otáčel jsem se na všechny možný strany, vymýšlel nový polohy, ale pak jsem se překonal a vstal jsem. Bylo půl jedné a já se došoural ke stolu, kde na mě čekal oběd. Výborně načasovaný :D Pak jsme se s našima sbalili a jeli jsme navšívit Pepu. Toho jsme strčili do kočárku a vyrazili jsme na špacír po lese. Pepa byl dneska hoodně protivnej, takže když zrovna nespal, řval na celý kolo. Dostal ale trošku nasosat a byl o něco spokojenější :D Zakončili jsme to jak jinak, než na zahrádce v hospodě, protože z těch kopců jsme měli jazyky na vestě. Stihli jsme se následně ještě mrknout na film a kolem osmé jsem naše zavezl domů. Chtěl jsem jet dneska svým autem, ale bylo mi líto táty, kterej by si po tom náročným výšlapu nemohl dát ani pivko, tak jsem to oželel :D A aspoň jsem ušetřil trochu benzinu. No a teď sedím doma a koukám na zavřenej sešit z češtiny. Zítra píšem, ale já se to ani neobtežoval otevřít...prostě to nějde. Něco málo z toho vím a zbytek si přečtu ve škole. Je to poslední písemka, tak už to přece nějak rozumně doklepu a budu mít klid.

A třešnička na dortu pěkně na závěr. 5.července 2009 jedu do Vídně na Bruce Springsteena a jeho věrný E Street Band. Těším se jak malej kluk a je mi akorát líto těch ostatních lidí, co tam jedou taky a co kvůli mě zmoknou...já, koncert a déšť. Jde to jinak? :D Ale třeba to vyjde a zaskáču si pěkně v suchu :)))