Jak se život posunul

Bude to už skoro rok, co jsem napsal poslední smysluplnej zápis. Pro někoho smutné, někoho to štve a někomu to je úplně jedno. Já sám jsem až do teď patřil do té poslední kategorie, ale i když se říká 'dvakrát do téže řeky nevstoupíš', tak se mě tak trochu po tom psaní zastesklo. 

Můj blog nikdy nebyl o ničem jiným než o mě samotném. Nikdy jsem neuměl psát o nějakých aktuálních problémech a pak o tom široce diskutovat. Proto ani teď, po tak dlouhé době se tady nedočtee nic jinýho, než co dělám, jak se mám a nemám a tak podobně...vše při starém, že? ;)

Stal se ze mě velkej kluk. Přes rok jsem pracoval a získal tak mnoho zkušeností, které (troufám si říct) moji vrstevníci až tak často nemívají. Najednou jsem se probudil ze snu a musel jsem se naučit postarat sám o sebe. S tím souvisí i to, že jsem se odstěhoval z domu. Nebylo to tak, že bych celej život nadával, jak mě to doma sere a rodiče jsou strašný a že už chci pryč...nevím jak vy, ale já jsem tohle poslouchal v okolí docela často. Já mám rodiče moc rád, ale myslím si, že když má člověk tu možnost, že by měl jít co nejdřív. Vztahy v rodině to upěvní, postaví se na vlastní nohy a zkusí konečně ten 'dospěláckej' život. A tak protože mi Marička nabídla abych s ní bydlel, šel jsem :)

Pořád jezdím v Rapiďátku :D Je to tak trošku smutný, ale je to tak. Ale mám ho pořád stejně rád! Jen jak se mění člověku životní priority, zjištujě, že by potřeboval některý věci trošku spolehlivější. :D No ale protože jsem teď začal další životní etapu, budu v něm ještě nějakej ten pátek jezdit.

Tím se dostávám k tomu, že mám za sebou první týden na vysoké škole. Doplazil jsem se k tomu trnitou cestou, která určitě tak trnitá být nemusela kdybych se aspoň trošku snažil. Teď jen vydržet a za pět let ing.Albrecht...Držte mi pěsti! :D

(Psal jsem to na novým netbooku, takže tam bude asi víc překlepů než obvykle :D)