A už jsem doma! Doufám, že se všichni radujete a že máte radost! Včera jsem se vrátil z rodinné dovolené z malebné vesničky na vysočině, Moraveckých Pavlovic. Někdo asi hned ponamená, že rodinná dovolená stojí vždycky za prd, ale já tvrdím opak. Náramně jsem si to užil a nic mi nechybělo. I když...
V sobotu 30.června mě táta vyzvednul u Stybika, kde jsem absolvoval již tradiční oslavu narozenin, která se ale letos trochu protáhla. Každopádně kolem desáté jsem dorazil domů a začalo obrovský balení. Nevěděl jsem co dřív a tak jsem za sebou nechal neuvěřitelnej nepořádek. Kdybych tvrdil, že nebylo skoro kam šlápnout, nebyl bych daleko od pravdy, ale koho to sere, že? Ve dvě jsme dorazili na chatu, kde jsme se vybalili a protože jsem byl ještě z oslavování dost unavenej, šel jsem celkem brzo spát.
Neděle, pondělí a úterý se konalo v takovým, dalo by se říct, odpočinkovým stylu. Občas jsme se jezdili vykoupat do zatopenýho lomu do Dolní Rožínky (doufám, že nebyl uranovej, ale nesvítím, takže asi ne) a jezdili po okolí. V úterý večer jsme ještě byli v letním kině na Kvasce. Celkem se mi to líbilo. Ve středu v Nedvědici začínali Pernštejnský slavnosti, tak jsme se byli podívat do města, něco nakoupit a taky na obědě. Večer potom přijela vlakem ségra, tak jsme ji byli na nádraží vyzvednout. Na večer jsme si ještě zopakovali letní kino a tentokrát jsme byli na Prázdninách Mr.Beana, taková oddechovka. Kdyby nebyla taková kosa, asi by to bylo ještě lepší. Díky bohu že jsem měl v sobě toho Jamesona a trochu slivky :DD
Druhej den jsme se odpoledne vydali na výlet na zříceninu Mitrov. Cesta tam byla celkem v pohodě i když foukal prudkej vítr. Pak začalo i trochu pršet, takže táta si liboval, já jsem to neřešil a ségra byla nasraná :D No ale nic to nemění na tom, že jsme celou cestu šli z kopce, což je v případě výletu na !hrad! dost nelogický, když hrad většinou leží na kopci. Další dny jsme pochopili, že to je na vysočině zcela normální a klub českých turistů tam dělá veškerý trasy tak, aby výletníky co nejvíc zmohl, domotal, popletl a naštval. Ze zříceniny se nakonec vyklubala zeď s okýnkem, takže nic velkolepýho. Cestou jsme taky potkali ovečku se zvonečkem na krku, která po nás somrovala slaný tyčinky a když jsme jí jednu dali, nemohli jsme se jí zbavit (už jste někdy viděli ovci, co jí slaný tyčky?) Nicméně, zpátky jsme teda šli pořád do kopce a místy dost prudkýho. I přes to ale tohle byl jeden z nejúspěšnějších výšlapů, který jsme absolvovali.
V pátek jsem byl ještě pln dojmů a zážitků z předchozího výletu, takže jsem odmítl jít s tátou a se ségrou na výšlap do Trenckovy rokle. Nakonec jsem udělal moc dobře. Když mi potom popisovali, jak lezli po skalách, brodili se řekou a prodírali kopřivama, byl jsem skutečně rád, že jsem si dal odpoledne radši dvacet. Navíc se na ně v rokli vrhla kopa špinavých a ožralých trampů, tak si táta dal aspoň guláš a rum a jednomu vypil pivo, páč měl žízeň jak zavalenej horník:D Další den jsme opět zkusili štěstí a vyrazili jsme na zříceninu Aueršperk. Po malém problému (kdy jsme dojeli autem do Bystřice a já měl na nohách papuče xDDD) jsme se vydali po modré turistické značce. Netrvalo to ani moc dlouho a pochopili jsme, že ani dnešní výlet nebude žádná sranda. Značka se záhadně ztrácela na ještě záhadnějších rozcestích, lezli jsme do strání a kopců a pak zase zpátky do údolí a brodili jsme se blátem. Nakonec jsme se upocení přece jen dostali do cíle, kde nás čekalo překvapení. Hromada šutrů s majestátným jménem Aueršperk. Naštvaní jsme odkráčeli zpátky do Bystřice a jeli domů.
V sobotu jsme byli opět v Nedvědici se podívat na probíhající slavnosti. Zkoukli jsme modelovou železnici a bábuška mi koupila do sbírky model Škody Octavie z roku 1960. Pak jsme se šli podívat na výstavu včelařství, mimochodem prodávali tam Kvasar a ti borci co u toho celej den stáli už skoro nestáli :D Pak jsme byli na obědě a jeli jsme domů. Večer jsme ještě grilovali a tak, takže to bylo celkem fajn. V neděli jela ségra domů, protože měla druhej den nějaký vyřizování a tak jsme jeli na nádraží s předstihem, protože se konal příjezd historických parních vlaků. Bylo to vážně dobrý, mám to nafocený, ale fotky jsem ještě neviděl, protože je má u sebe švagr. Tak snad později...
V pondělí odpoledne přijel švagr se ségrou a vzali s sebou i bráchu s mladou, takže nás byla plná chata. Brácha jel ale odpoledne domů, takže nás pak zůstalo sedm. Na úterý jsme naplánovali další výlet po okolí. Jeli jsme autem do Pivoňic, kde jsme se vydali na zříceninu Zubštejn, která je z těch okolních asi jediná opravdu pěkná. To jsme ale už věděli, protože jsme tam před rokem byli. Od tam jsme já, táta, ségra, švagr a Táňa šli na další zříceninu, Pyšolec, která byla asi 3 kilometry daleko, za vesnicí Kobylnice (samý krásný názvy). Touto cestou jsme ukončili naše veškeré pěší výletování po okolí, protože na hrad jsme šli opět z kopce vším možný terénem, takže zpátky to bylo úžasný. I tak to nakonec byla celkem sranda.
Na středu jsme se všichni těšili, protože jsme si jako minulej rok objednali na Pernštějně speciální prohlídku a vyžádali jsme si vedoucího průvodců, Jarouška, kterýho jsme měli i minulej rok. Pravděpodobně je asi trošku teplej, má upravený nehty, namalovaný řasy a celkově je jeho vizáž naprosto úchvatná, ale je s ním neuvěřitelná sranda a jeho výklad je dokonalej. Dokáže zaujmout i toho, kdo se o historii vůbec nezajímá. No, tentokrát jsme šli na prohlídku všichni, takže nás bylo celkem sedm. (já, táta, máma, švagr, ségra, Táňa a bábuška). Nikdo z nás ještě netušil co nás všechno potká. Prvním 'problémem' byl ochoz, protože Táňička má strach z výšek, tak se jí zatočila hlava, ale zvládla to a my jsme mohli pokračovat v prohlídce. Dalším průšvihem bylo ale, že když jsme sestupovali po tmavých schodech do Sálu spiklenců, babičce uklouzla na posledním schodu noha a jak se snažila zachytit, bouchla se do hlavy a tekla jí krev. Všichni jsme strnuli hrůzou včetně Jarouška, který se jal ošetřovat, vytáhl kapesník a snažil se pomoct, ale všechno bylo naštěstí celkem v pohodě, babička řekla, že je to bude dobrý a tak pokračoval ve výkladu. Najednou se začala ségra zavěšovat na švagra a nikdo jsme nechápali, co to má znamenat. Přece se nebudou 'objímat' při prohlídce hradu?? Ségře se ale podlomili kolena a téměř omdlela. Všichni jsme hned přiskočili, Jaroušek pomáhal co to šlo, takže se ji nakonec povedlo
zachránit. Dneska se už může chlubit, že seděla v Sále spiklenců na židli :D No a aby toho nebylo málo, tak nakonec ještě máma klopýtla na schodech, takže se Jaroškovi málem zastavilo srdce. Po prohlídce jsme ho pozvali na panáka a všichni jsme se navzájem dost nasmáli.
Odpoledne jsme ještě jeli motorákem do Novýho města, kde jsme se prošli po náměstí, dali si oběd a vyzkoušeli, jestli mají na vysočině stejnýho Lidla jako v Brně. Pak už jsme jeli zpátky a v Nedvědici Táňa pokračovala dál do Brna, protože už musela domů.
Ve čtvrtek jsme udělali výlet na Svojanov, kde jsme byli na prohlídce společně s dětským táborem převlečeným za Husity a tak jsme zpívali Ktož jsú boží bojovníci a byla sranda :D Večer jsme pak grilovali, ale protože jsme měli nějaký dojebaný brikety, nechtělo nám to furt hořet. Nakonec jsme to nějak udělali a tak jsme se najedli a šli do chaty. Tam jsme v šesti lidech zahráli člověče nezlob se, u kterýho jsme se hodně pobavili, páč byli všichni už celkem nasvícení z vína a tak. No a když to šlo všechno spát, se švagrem jsme hodili vážnou chvilku venku při hvězdách a decentně jsme se zfučeli....:P
No a v sobotu už jenom hurá domů. Odpoledne jsem po příjezdu uklízel ten nekonečnej bordel a kolem deváté večer se mi to i povedlo. Fotky z dovčy vám dodám později jo a jestli to někdo dočetl až sem, tak je dobrej xD A sorry za všechny chyby co tam jsou, ale nemám sílu to po sobě přečíst :o)
Přihlásit k odběru