Staří přátelé/Na závěr knihy

Je smutné, že autorovi se asi už nezdá tak divné, být sedmdesátníkem... No, alespoň tenhle text se již brzy naplní. Píseň dala název také vzpomínkovému turné SaG, které je zaznamenané i na stejnojmenném albu. Bookends ve skutečnosti neznamená "konec knížky" nebo "věnování". Jedná se o jistý druh držátek, či stojánků, často dekorativně stylizovaných, které se používají pro zadržení knížek na poličce (není-li plná, či nemá okraje). Není těžké si představit ty dva staré pány, jak se navzájem podpírají na lavičce jako "bookends". Bookends se běžně užívá jako metafora, která symbolizuje uzavřený kruh, přímku, tedy život...

Old Friends/Bookends

Old friends
Old friends
Sat on their park bench
Like bookends
A newspaper blown through the grass
Falls on the round toes
On the high shoes
Of the old friends

Old friends
Winter companions
The old men
Lost in their overcoats
Waiting for the sunset
The sounds of the city
Sifting through trees
Settle like dust
On the shoulders
Of the old friends

Can you imagine us
Years from today
Sharing a park bench quietly?
How terribly strange
To be seventy

Old friends
Memory brushes the same years
Silently sharing the same fear

Bookends

Time it was
And what a time it was
It was
A time of innocence
A time of confidences

Long ago it must be
I have a photograph
Preserve your memories
They're all that's left you
_____________________________

Staří přátelé/Na závěr knihy
(Bookends, 1968)

Staří přátelé,
Staří známí,
Sedí si v parku na lavičce,
Jak dávné věnování

Noviny po trávníku létají,
A k odulým palcům u nohou se snášejí,
Na boty vysoké,

Těch starých známých
Staří přátelé,
Už jen zima vás starce obejme,
V kabátech schoulené;
Na západ slunce tu čekáte

Hluk z města
Proplouvá stromovím
A usazuje se jako prach,
Na ramenech shrbených,
Těch starých známých

Svedeš si nás oba představit,
Za mnoho let,
Klidně se o lavičku dělící;
Je vůbec možné, že i my jednou budeme
Sedmdesátníci?

Staří přátelé -
Společné vzpomínky se vytrácí
Tiše se o stejný strach dělící

Na závěr knihy

Bejvávalo, bejvávalo,
Tehdy, jó, tehdy
A kdy to vlastně bylo?
Čas nevinnosti,
Čas důvěřivosti

Jó, to muselo bejt dávno;
Mám někde fotky;
Vždyť jen, co schováš v paměti,
Ti ještě zbylo...