Blýská se na lepší časy

Možná, že všechno nakonec přece jen dopadne tak jak má. Mluvím samozřejmě o škole, o čem jiným. Poslední dny se opravdu nezabývám ničím jiným a musím uznat, že spoustu věcí, co jsem se ty poslední dva týdny učil jsem viděl poprvé v životě :D Všechno to vyvrcholilo tenhle týden, kdy se opravdu rozhodovalo o všem. Včera jsem psal čtvrtletku z matiky, která byla rozhodující...buď a nebo. Vypadá to, že se zadařilo a písemka mi přece jen pomůže k postupu do dalšího ročníku. Dneska toho ale bylo trochu víc. První na řadu příšla obrazovka, kde jsem se nechal vyzkoušet, ale dostal jsem takový hovna od něj, že se mi to moc nepovedlo. Mám to tam dost nahnutý, držte mi pěsti, ať se smiluje, protože s tímhle už nic neudělám. V informatice to bylo ale možná ještě zajímavější. Když mi s úsměvem přečetla známky co tam mám, zamrazilo mě. Nechala si mě jako posledního a pak jsem šel k tabuli...v informatice!! Mno ale, nezatěžovala mě ani výběrem otázky a řekla, že mě vyzkouší na všechno :D To co jsem tam ze sebe vypotil, to jsem snad ani nikdy neuměl, nehorázná šmela. Pak ještě všichni pěkně poprosili a ona mi jen řekla, ať jdu pryč a neříkám nikomu, kdo mě z informatiky učil xD Ano, prošel jsem... No a hned další hodinu byly telekomunikace, kde opět nerozhodná známka a mezi jedničkou a dvojkou to opravdu nebylo :D Já a Petr jsme došli do první lavice, sedli jsme si s ní a ona nám sdělila, že poslední písemka s odřenýma ušima na 4 a to jí prej nepřesvědčilo. Zeptala se nás, co umíme a tak jsme jí řekli, že poslední látky. Na papír jsem si začal dávat dohromady informace, o čem jí budu vykládat, když se mě najednou zeptala jestli hraju na kytaru (???) :D Samozřejmě jí to prozradili moje nehty na pravé ruce (ještě mě za to někdo někdy zkuste nadávat! :D) a tak jsme se bavili jak dlouho hraju, co hraju a tak. No, potom jsme se chvíli bavili i o telekomunikacích a nakonec mi řekla, že rozhodlo to, že jsem muzikant :D Prošel jsem... Tak teda už jen ta obrazovka. Věřím, že nebude zmrd a dá mi to, ale nechci to zakřiknout. Jedna rada pro vás: 'Učte se! Protože to co teď zažívám, to za to opravdu nestojí!'

Co se jinak událo...No nic moc, vzhledem k těm starostem se školou. Ale tak přece jen něco... V sobotu, už ani nevím kterou, jsme byli s Káťou, Marčou a Martinem na přehradě na ohňostrojích. Bylo to fajn, dokonce jsem byl překecán, abych šel na nějakej fuj kolotoč. Sice šílený, ale nakonec to byla sranda :) Samotnej ohňostroj byl pěknej, možná trochu víc toho kouře, tak nebylo úplně všechno vidět, ale hezký to bylo. Zpátky jsme se vydali těsně před koncem, aby jsme se vyhnuli největšímu davu a já si celou dobu chtěl koupit balónek, takovej ten penis, víte? :D ... No ale nakonec k tomu nedošlo. Marča s Martinem vlezli ještě na jeden kolotoč, ke kterýmu už ale mě nepřekecali. Zpátky jsme se vydali já a Katuška pěšky a ač se to zdálo prvně jako dobrej nápad, že se vyhneme miliardě lidí, nakonec ta cesta byla dost náročná...ale tak proč ne, jsme se trochu procapali :D

Následoval zase týden obvyklýho školního shonu a v pátek jsme měl od Katušky slíbený povození autím. Vyzvedli jsme ještě Zytyna a rozhodli jsme, že zajedem na nádr, kde jsme koupili cigára a pro mě a pro Zytyna doutník. Netrvalo to moc dlouho a byly to nejdražší cíga a doutníky v životě. Zastavili nás měšťáci a rozhodli se nám udělit pokutu za tu nejstupidnější značku, co jsem za tu chvílu, co jezdím, viděl. Vypadli jsme co nejrychleji z města a jeli do Bílovic, kde jsme si dali stezku odvahy potmě kolem vody, kde nás na konci čekala Katčina babička. Káťa dostala rohlík a my zapalovač...moc sympatická babička :D Pak jsme projeli jednu trasu kolem Brna a šli jsme domů. Druhej den nebylo venku nic moc a tak jsme zapadli k nám, dali jsme vodárnu, zkoukli nějaký filmy a šli na kutě. Fajn víkend :)

Tak, ještě budu trošku skákat v čase...Nějakej ten pátek zpátky, když jsem došel z práce, jsem se sešli se Zytynem na parkingu a začali se trošku rejpat v jeho šádesce. Vyměnil jsem mu svíčky, aby, když mu to na křižovatce zdechne, mohl rychle nastartovat a potom jsem mu seřídil předstih, aby mu to na křižovatkách nezdechalo a nemusel startovat :D To se nám to hezky prolíná. Vyměnili jsme ještě stěrače, aby taky bylo něco vidět a pak jsme se vrhli na zrcátka. Ty nový nebyli úplně šťastná volba, protože se jednalo o univerzály, který nejsou nic moc, ale to neznamená, že by neměly jít použít. Ale nešly...levý dveře mají děr jak ementál, ale zrcátko jsme tam prostě nenapasovali a na pravé straně jsme to radši ani nezkoušeli. Uvidíme, jak tenhle příběh ještě skončí :D Každopádně ještě plánujeme výměnu oleje, vložky olej. filtru a časem bych, to teda spíš u naší škodárny, chtěl vyměnit brzdový destičky a možná i kotouče. Uvidíme...Za pár dní by nám měla dojít naše nová bible Opravy a údržba automobilů škoda 1**, Garde, Rapid od J.Andrta...no už se těším :D

Tak, pomalu to tady ukončím, doufám že jsem aspoň někoho potěšil po dlouhé době novým zápisem i když je to kopa hoven okořeněná špetkou pravopisných chyb xD

I'm sittin in the railway station
Got a ticket for my destination
On a tour of one night stands
My suitcase and guitar in hand
And every stop is neatly planned
For a poet and a one man band...

Simon se blíží!!! xD

Pocit špatných zpráv

Poslední dobou se necítím dobře. Ne že by mě něco bolelo, nebo že bych byl nemocnej, ale prostě nejsem to já. Nevím čím to je, možná poslední dobou moc přemýšlím. Co taky chcete dělat jinýho zavření deset hodin v práci u stolu a dělat pořád to stejný dokola. Už týden nedělám nic jinýho, jen o půl paté vstanu, jedu jak blbec přes celý město do práce a o půl šesté se vracím domů. Není nic víc vyčerpávajícího než tohle. Nejhorší je, že už chci aby byl konec, ale zároveň se bojím konce, protože pak nastanou dva týdny školy, kde se rozhodne jestli jsem se dostal do cíle a nebo jsem skončil před ním. Mám strach, skutečně velkej strach...

No ale něco, dá se tak říct, pozitivního. Skončil jsem s hulením...definitivně, absolutně konec. Takovou tlustou čáru jako za touhle 'životní epizodou' jsem ještě za ničím neudělal. Všechno, co bylo s tímhle spojený jsem vyházel...Proč to tady píšu? Tak snad abyste to věděli, abych měl pocit, že mám tak trochu povinost to co řeknu dodržet, než když si to neříkám jen tak v duchu pro sebe.

Přemýšleli jste někdy, jestli máte skutečné přátele? Já hodně...úplně prvně mě ta myšlenka napadla v sobotu, kdy jsem se domlouval na to, že něco odpoledne podnikneme. Zjistil jsem, že někteří moji dlouholetí kamarádi, se kterýma jsem toho už hodně zažil, nejsou poslední dobou schopni jít ven a bavit se bez toho, aniž by si dali prda. Šíleně mě to mrzelo a zároveň uráželo, nevěděl jsem, že jsem dobrej jen na to...Začal jsem teda přemýšlet, jestli mám skutečně někoho, kdo je můj přítel a stále věřím, že jo, ale zároveň se bojím, abych se šíleně nemýlil...

Jinak jsem za to málo času, co na sebe teď mám, stihl zase trošku koukat na filmy, takže jsem shlídl po dlouhé době South Park: Peklo na zemi. Hodně mě to zase pobavilo, vážně většina těch hlášek už je kultovních. Pak jsem koukal na Nesvatbovi, ten film mám moc rád. Taková celkem chytrá romantická komedie s dobrým nápadem, kterých moc není. Pak jsem viděl komedii Utopenec na útěku, což teda byl trošku omyl, ale do konce jsem to dokoukal. No a dneska odpoledne jsem si pustil Zelenou míly a teda dostalo mě to řádně...podáte mi kapesník?

No nic, nebudu to prodlužovat, článek to zrovna moc veselej není, snad se z těch depresí brzo dostanu. Mějte se a...Mám vás rád ;D

Slip Slidin' Away

The Boy In The Bubble

Simon se blíží... xD

Zytyn drifter

Protože poslední dobou je to všechno tak nějak na jedno brdo, nuda, nic zvláštního, domluvili jsme se se Zytynkem, že vytáhneme naše 'závodní speciály' a pojedeme se projet. Prvně teda Zytyn splnil slib Pirgovi a půjčil mu šádesku na projetí. Dali jsme si sraz na parkovišti, kousek od královopolské, kde jsme si malinko zablbi, ale protože počasí opravdu moc nepřálo a navíc se tam zrovna někdo krokem projížděl a učil se řídit, moc předvést jsme se nemohli. I tak jsem to točil a autí si lehalo v těch prudkých zatáčkách pěkně ze strany na stranu. Pak jsem nás tři hodil do Tesca, kde jsme se napojili a vyjeli jsme zpátky. Za tu dobu co jsme strávili v obchodě, se neposunul jen čas, ale i asi roční doba, protože nepršelo, bylo nějak moc světla, silnice začali pomalu osychat, no prostě udělalo se krásně. Dojeli jsme zpátky na parking, osádky se rozdělili a už jsme se chystali si dát malej závodík, když v tom přijel další učený co z nebe nespadl a jezdil krokem kolem dokola. Dal jsem si ještě pár výkrutů a jeli jsme to uklidit. Co se ale za tak krátkou dobu může stát, by mě ve snu nenapadlo. Na dvouproudovce po Generála Píky jsem Zytyna předletěl a zůstal jsem stát na křižovatce. On pomalu přijel za mě a když blikla zelená, vyrazil jsem prudce, jak je mým zvykem, a zatočil jsem doleva, to co jsem ale potom uviděl ve zpětným zrcátku si budu pamatovat ještě dlouho. Zytynova šáde se smýkala z jedné strany na druhou, prostě jsem byl svědkem opravdu kvalitního neřízenýho přetáčivýho smyku. Na mokrých kolejích se to užovce nelíbilo a těžce jí ujela prdel, Zytyn to ale ustál a tak jsme se tomu nakonec všichni jen zasmáli. Jak to ale všechno mohlo dopadnou, to radši nemyslet... Ale každopádně dobrá akce, jen doufám, že na příštím 'srazu' se povede trochu víc počasí...

Zytynkova stíhačka

Naše Olinka xD