Pořád dokola

A nedám si říct. Nepíšu a nepíšu. Když ono mě to poslední dobou vážně nějak nebaví. Zatím co jiní mají často plodná období, že sypou příspěvek za příspěvkem, já si klidně dám měsíc nebo dva pauzu. No a když se konečně rozhoupu, je to zase o ničem :D

Ono vážně není moc o čem psát. Mám se dobře, mám skvělou přítelkyni, mám práci i když ne zas tak skvělou a když mám práci, mám taky někdy i peníze. Ono se to nezdá, ale ve výsledku je jedno pro druhý tak nějak důležitý. Prostě včechno je potřeba a když se věci v něčem nemají tak jak by se měli mít, je zle. Když už jsem zmínil tu práci, nejsem tam opravdu zas tolik spokojenej. Pořád stejný ksichty, málo peněz, je to daleko od domu...no prostě zkusil jsem ve svým volnu zase něco jinýho. V Olympii teď otevřeli novou část pasáže a při té příležitosti otevřeli i první Sushi Point v Brně. Našel jsem v novinách inzerát, že hledají obsluhu a tak jsem to šel zkusit. Ovšem rozhodně to nebylo to co jsem hledal. Šílená snobárna, divadýlko před hosty a spousta jiných věcí na který nemám jak psychicky, tak i zkušenostmi a hlavně se mi to prostě jednoduše nelíbilo. Takže jeden slavný den v luxusní restauraci Sushi Point mi stačil k tomu, abych se naučil dělat Mojito, Latté a dozvěděl se třeba co to znamená 'Ošimura' a nebo jak vypadá kaviár z létajících ryb. Děkuji, stačilo.

Stejně by mě zajímalo, co lidi na tom Sushi vidí. Rýže zabalená v řase plněná různýma srancema za nekřesťanský prachy aby si to potom máčeli v sojovce, která je podle odborníků tak strašně nezdravá. Ale asi je to teď hit, móda, protože pak nechápu, když je teda finanční krize, že si lidé můžou dát jen tak menu za 7 táců a podobný skromný věci. Ale nezáviďme a přejme jim to, ať se nacpou! :D

My, co máme peněz méně si radší dáme svíčkovou a budeme dál brázdit silnice ve škodárně :D Ha, teď jsem si vzpomněl, v pátek jsem neprošel na druhej pokus na STK. No není to skvělé?!? Nechal jsem odstranit závady v servise a když jsem tam najel znova, oznámili mi, že mi to opravili sice moc hezky, ale že mi tam teď teče brzdová kapalina. Takže mi to v zájmu mého zdraví a sebe saméo opět nedali a jsem dál bez technické. Do servisu musím znovu a jestli to pak neudělám, tak moje milovaný rapiďátko zaparkuju někde z hodně prudkýho srázu! :D

Ale jak říkám, mám se dobře, mám skvělou přítelkyni, mám... ;)

'Muž'

Zdá se, že sem píšu už jen opravdu příležitostně. Dneska jsem měl celkem pracovní den a teď sedím sám doma a nemám co dělat. Když tak přemýšlím, je to už strašně dlouho, co jsem naposled měl takhle večer sám pro sebe čas...ne že by to bylo špatně, ale k tomu se dostanu...

Stalo se toho strašlivě moc, nemá asi cenu nic dopodrobna popisovat nebo vzpomínat nějak přesně, ale něco se přece najde. Naposledy jsem skončil tím, že mám práci. Teď mi to na nějakou dobu přerušila dovolená, ale brzo se tam zase vrátím. Jsem za to rád, protože pěněz je málo a když vidím okolo lidi, jak nemůžou nic najít, tak za to můžu být jen vděčnej. No ale abych nepředbíhal...20.června jsem se společně s Maričkou zůčastnil castingu na Českoslovensou superstar. Zajímavá zkušenost i když už je po všem. Onoho dne jsem se dostavili na brněnské výstaviště, kde bylo mraky lidí. Dostali jsme smlouvu, tu jsme podepsali a pak čekali ve frontě až nás pustí dovnitř. Tam se odehrávalo to stejný, protože jsme zase jen čekali a čekali. Někdy kolem třetí odpoledne jsme se dostali na řadu. Bylo to takový to prosévací kolo, které v televizi neuvidíte. Každopádně, prošel jsem a o tři dny později jsem byl pozván na televizní, druhé kolo, kde už bylo lidí podstatně méně a ještě o mnoho míň jich pustili dál. Toho dne tuším nějakých šest a já mezi nimi bohužel nebyl. Každopádně i přes ty nervy, který jsem před Haberou, Hejmou a spol. měl jsem to nějak zvládl, dokonce mě svým způsobem pochválili, ale prostě to nebylo ono. Nevadí, aspoň mám na co vzpomínat a třeba mě uvidíte v televizi ;)

Po prvním kole superstar jsem jel s Marčou na jejich chatu, která je, musím říct, fakt 'brutální'. Cesta tam byla taky veselá, protože jsem se nechal ukecat na jízdu po dálnici. Dostal jsem známku, nabral jsem benzin a vyrazili jsme. Vyjeli jsme s Brna a já si řekl, jak to teda pěkně proženu, když můžu. Dupnul jsem na to a frčel si to těch 160-170 a měl jsem radost jak všichni zůstali za mnou a jak mi to pěkně šlape. Ne na dlouho...po pár kilometrech vyskočila rafička teploměru nebezpečně vysoko a nezbylo nám nic jinýho než Rapiďátko odstavit ke krajnici. Samozřejmě všichni, který jsem předtím předjel, profrčeli kolem nás a věřím, že se náramně bavili, když mě viděli :D Ale nenechal jsem se tím rozházet, motor vychladl, dolil jsem vodu a vydal se na cestu. Byl jsem už trošku opatrnější a s rychlostí to nepřeháněl, ale co se nestalo...teplota vyskočila znovu. To už jsem začínal být dost nervózní, dolil jsem zbytek vody, nějakou poděbradku jsem přidal a uháněli jsme dál. Ale aby toho nebylo málo, potkalo nás to znovu...to už mi nervy ujely, kopal jsem do auta, nadával jsem, voda nebyla...musel jsem stopnout kamion, řidič mi napustil vodu do všeho co jsem měl po ruce, já mu pomalu na kolenou děkoval. Doli jsem to do chladiče a mohl konečně do třetice všeho dobrého vyrazit na cestu. Nádhernej zážitek, v Jihlavě jsme pak z dálnice sjeli a zbytek cesty už byl v pohodě, ale nikomu tohle nepřeju. Ale jak už jsem dneska říkal, aspoň bude na co vzpomínat.

Poslední pracovní víkend před dovolenou byl taky zajímavej. V práci toho bylo docela dost, já měl opět hospodu na sebe, takže jsem přebíral inventuru a ručil pomalu i za kliku od hajzlu. Tady někde se taky zlomilo moje 'nekuřáctví' a z občasnýho kuřáka se ze mě stal kuřák. Smradlavá, škaredá, nepříjemná věc, ale co už :D Víkend ale co se práce týče dopadl luxusně. Inventura vyšla s dluhem 2Kč, takže jsem je pyšně doplatil a s krásnou výplatou odcházel z hospody. Hance, kolegyni, jsem slíbil, že ji hodím těch pár ulic domů, tak jsme nasedli do auta, já otočil klíčkem a točil jsem...a točil a točil a točil a motor ne a ne se chytnout. Po opravdu dlouhé době jsem to nějakým zázrakem nahodil a odvezl Hanku domů. Ta mi ještě při odchodu řekla, že doufá, že mi to někde na křižovatce nechcípne. Na to jsem ji odpověděl, že to určitě ne, že jak to jednou jede, tak už je to v pohodě...O dvě, tři ulice dál mi to chcíplo a už jsem to nenastartoval. Můžu vám říct, že zpičenější situaci jsem nezažil. Jedna hodina v noci, já pod lampou montoval z motoru svíčky a snažil se je očistit s tím, že to potom možná chytne...nechytlo. Následoval telefon s tátou, kterýho jsem výtahl z postele a on pro mě jel do Modřic. Zapřáhli jsme lano, že mě roztáhne a pak už to domů dojedu...ale nechytlo to ani tak. Takže následovala cesta na laně až domů a nervy v kýblu, v čem je zase kua problém. Na středu jsem domluvil servis, s tatou jsme to tam dotáhli a nakonec z toho byla jen prkotina za 500 korun...díky bohu za škodovky :D

No ale díky tomu, že se auto vyřešilo, mohl jsem v sobotu vyrazit s rodinou na dovolenou. Tu jsem hned v neděli přerušil, protože jsem s tátou RAPIDEM vyrazil do Vídně na vysněnej koncert Bruce Springsteena. Cesta proběhla skvěle, tata je kvalitní navigátor, nebýt českých věčných objížděk a uzavírek, bylo by to úplně bez problémů. Co se koncertu týče, tak jsem doposud nic podobnýho nezažil. Ke stadionu Ernsta Happela jsem dorazil kolem druhé a čekal jsem až do pěti, než nás pustili dovnitř. Mezi tím fronta narostla do obřích rozměrů, takže když se otevřely brány, začala opravdová bitva...obrovská tlačenice, lidi se strkali, mlátili, šlapali po sobě, ale nedal jsem se a během jsem valil k pódiu. A povedlo se! Byl jsem v nějaké třetí řadě, takže jsem viděl všechno, Bruce jsem měl jako na dlani a i když jsem si nesáhl, tak jsem byl spokojenej :D Atmosféra byla dokonalá, několik desítek tisíc lidí na ochozech a na trávníku udělali svoje a Springsteen předvedl úžasnou show. Dal bych si to znovu kdyby to šlo :) Domů jsme dorazili hodně pozdě, dali jsme si něco na jídlo a šli na kutě, protože druhej den jsem se vraceli s tátou zpátky na chatu.

Od pondělí do středy jsem strávil pár prima dní s rodinou na chatě a ve středu odpoledne jsem se vydal za Marčou na chalupu. Cesta se opět podařila, celkem jsem si to užil, pěkně po okreskách a nevyvedla mě z míry ani objíždka, kterou na mě zase čeští silničáři nachystali. U Marči na chatě to bylo supr, byli jsme se podívat v Telči, kde jsme si koupili na náměstí opravdu luxusní katanu...co s ní budem dělat vážně netuším, ale proč ne, že? :D Jinak jsme vlastně pořád jen jedli a spali a tak to má být. V pátek jsme se pak vydali zpátky do Brna, kde si Marča odskočila na nehty a já chvíli zevlil doma. Cesta byla opět zajímavá, na devíti křížích u brna jsme si udělali přestávku na cigáro a při té příležitosti zavařili motor...bylo to obráceně, ale takhle to zní líp :D Večer jsme pak ale spolu vyrazili zpátky k nám na chatu a tam byli vlastně až do čtvrtka. Dovolená stála za to, grilovali jsme, zkoukli jsme Pernštejn s dokonalým průvodcem Jarouškem, vylezli na rozhlednu v Karasíně, koupali se v lomu a pak jsme samozřejmě opět jedli a spali :D Co se dá dělat, je to prostě příjemný :D Uteklo to akorát strašně rychle, když jsme ve čtvrtek byly na 'rozlučkovým' obědě v Habří, ani se mi tomu nechtělo věřit. Zavezl jsem Marču na večer domů a zůstal u ní přes noc...ráno jsem se pak vrátil za našima a byl na chatě do soboty.

Ten den byl nakonec celkem dlouhej. Ráno jsme se dopravili z Vysočiny domů a já se chvíli vyvalil u počítače. Aby toho nebylo málo, tak jsem ještě po cestě od babičky dostal pokutu, že nejsem připoutanej. Můj první flastr, ale jsem kokot, tak mi to patří. Pak jsem ještě zavezl tátu na nákup a vyrazil jsem za Maričkou domů, protože ten den odlítala na Mallorcu. Loučení je vždycky na hovno, ale jsem rád, že jsem tam byl...teď jen vydržet ten týden než se vrátí, ale navalil jsem si spoustu práce, tak snad mi to nějak uteče. Večer nakonec ještě přišel Zytyn na vodárnu, pokecali jsme a pustili si Žhavé výstřely. Strašná kravina, ale mám ten film rád a dlouho jsem ho neviděl. Ke konci jsme už trošičku usínal, ale byl jsem hrozně unavenej. Ale bylo to fajn, byl bych akorát nasranej být sám doma. Dneska ráno jsem naložil mámu do auta a vyrazili jsme na nákupy. V Ikei jsme nakoupili nějaký police, doplňky a drobnosti, pak jsme obrazili Baumax, kde jsem koupil lak, barvu na zeď a spoustu maličkostí a zítra mě čeká malování a vybavení kuchyně. Už dneska jsem něco málo začal ať toho pak nemám moc najednou. Aspoň se nebudu flákat a udělám něco pořádnýho, ne?

Tyjo, myslím že jsem se docela dost rozepsal. Chyby kontrolovat nebudu, je jich tam moc, já to vím a to mi stačí :D Tak se mějte a někdy příště zase...

Nadpis?

A zase píšu. Po strašně, strašně moc dlouhé době jsem se odhodlal k tomu, že sem hodím pár řádků aby ti, co sem tak věrně chodí, měli aspoň co číst. Tím samozřejmě děkuju, že jste se na ten můj blog ještě nevykašlali. Událo se toho moc, co vám budu povídat, za takovou dobu to snad ani jinak nejde.

Hodilo by se asi začít maturitou, tou obávanou zkouškou 'dospělosti', kterou jsem ale já bohužel neprošel. Prodloužil jsem si tak vlastně dětství (když teda zkouška z dospělosti) a rozložil si zátěž z učení na delší dobu :D Ale teď vážně. Sranda to nebyla a i když jsem na to pořádně sral, o posledním týdnu jsem tomu dal opravdu hodně. Nakonec to dopadlo tak, že češtinu, matiku a praktickou jsem dal slušně, ale zkoušku z odborných předmětů jsem nezvládl. Prostě, rozumnět tomu nikdy nebudu a naučit se to tak, aby to aspoň vypadalo, že o tom něco vím, jsem asi nestihl. Veliká škoda, ale nedá se nic dělat. Druhej pokus mám tuším 8.září, tak už mi pomalu můžete držet palce. Nejdu tam samozřejmě sám, stejně jako mně se to nepovedlo ještě dalším třem lidem a další dva jsou na tom ještě hůř, protože neprošli ze dvou předmětů. No ale teď už je to jedno, každej tu školu ukončí jinak no :D

Ve svaťáku jsem se ještě zůčastnil přijímacích zkoušek na vysokou. Konkrétně jsem se hlásil na MZLU na Provozně ekonomickou fakultu. Dal jsem si dvě přihlášky, dva okruhy a tak jsem doufal, že to nějak dopadne. Příprava veškerá žádná, šel jsem to opravdu jen zkusit (od toho je to zkouška, ne?). Po absolvování testů jsem si byl jistej, že tudy cesta nevede a že tuhle školu asi dělat nebudu :D Jaké bylo moje překvapení, když jsem o pár dní později zjistil na netu, že mě přijali na obor, na kterej jsem chtěl (Ekonomická informatika). Co už je ale horší, že bez maturity na vysokou neberou, že, takže mám teď podanou žádost o odložení dodání maturitního vysvědčení a uvidíme jak mi vyjdou vstříc. Doufám ale že to projde, přece nepřijdou o někoho takovýho, jako jsem já! :D

Na přelomu května a června se v Brně konalo už tradičně Ignis Brunensis, takže jsem se těšil jak malej kluk. Nakonec jsem byl skoro na všech soutěžních ohňostrojích. Poprvé lehce odpálenej s Pirgem a se Zytynem, potom zase s Maričkou, s Káťou a se Zytynem...to byl pěkně suchej ohňostroj, ale tak není to jen o tom, že? :D No a dvakrát jsem byl s bráchou a s Táňou. Podruhé s náma šla i Marča a tu poslední návštěvu jsem si pořádně užil. Sice byla kosa jak prase, ale jinak jsem se fakt pobavil. Brácha skupoval hromady losů, aby pak vyhrál přerostlýho plyšáka Nema, Táňa chodila s blikající vrtulkou na hlavě a hlavně jsme byli na spoustě kolotočů od horské dráhy až po autíčka. Nejvíc ale byla ta poslední atrakce, na kterou jsem šel jen já a brácha. Kdo tam byl, tak si určitě cestou na hráz pamatuje to vysoký kyvadlo, dvě kabinky po čtyřech, velká rychlost, hlavou dolů, šílenost...No bylo to strašný, nikdy jsem snad neřval tak dlouho v kuse, ale to nešlo jinak. Když jsem z toho slezl dolů, tak jsem se celej klepal, ale bylo to parádní, asi bych to zkusil znova :D

Následoval náš třídní maturiťák, kterej byl, jak je u naší třídy zvykem, zase neuvěřitelnej. Opět jsme přiváděli obsluhu v brněnském Holiday k úžasu, kolik toho pár borců dokáže za večer vypít. Jde to ale jinak, když jdete s Marvem k baru na zelenou a odcházíte po pěti minutách se čtyřma zelenýma v sobě? :D A tak to bylo celej večer...škopky, panáky a hlavně dobrá zábava. Potěšili i učitelé, že se někteří přišli podívat. Nezklamala samozřejmě bývalá třídní a Sedláčková, ale přišel i kalič Snášel a třídní a dokonce i učitelka z angličtiny. Řádili jsme tam klasicky až do zavíračky a možná by nás ani tak nehnali, kdyby si něktěří nezačali bez placení nabízet ledňáky :DD Každopádně poslední školní akce a určitě jedna z těch, na který se nezapomíná...

V průběhu tady toho všeho jsem pomalu začal shánět práci. To víte, rodiče mě nemůžou pořád živit, jsem nevystudovanej, na vysoké vlastně taky ještě nejsem, takže sedět jen doma se založenýma rukama není správná volba. Začal jsem obcházet tesca, billy, hypernovy, ale nikde se nedařilo. Už jsem začínal být celkem zoufalej, ale tátovi se ovzala bývalá šéfová, že by potřebovala výpomoc v hospodě v Modřicích a tak jsem to vzal. Vlastně ještě ten den, co jsme se tam byl domluvit, jsem zůstal na place a makal jsem. První víkend to byla pohodička, opravdu jsem víceméně vypomáhal, druhej den jsem byl většinu času dokonce jen na grilu. O zábavu postaráno jsem ale měl o týden později, kdy jsem odpovídal za celou hospodu...ano, byl jsem potřetí v práci a rovnou jsem převzal inventuru a byl jsem tam každej den do čtyř nebo do šesti sám. Dost dobrý, bylo pár chvil, kdy jsem se skutečně málem posral...lítal jsem narážet pivo a kofolu, obsluhoval jsem, dělal pizzu, no shon jak prase. Nakonec to ale za to stálo, protože inventura vyšla luxusně a tak jsem spokojenej a 'bohatej' mohl v neděli večer usnout :D To mi připomíná, že za půl hoďky zase vyrážím, tenhle týden makám jen od čtyř, takže to bude taková pohodička :)

No, tak to zase pro jednou stačí, mějte se jak chcete a zítra mi držte palce, protože...

Uff

Je toho na mě moc...všeho.

Dancing In The Dark

Dneska vás nebudu zatěžovat předlouhým článkem o ničem, jen vám sem praštím jedno video...ať je to váš žánr a nebo ne, tohle prostě nabíjí energií!

One, two, three, four!

Je půl dvanácté a víkend zase v prachu. Mám teď zhruba tři týdny do ústní maturity a nějak mi to ani nepřijde. Jasně, nic neumím, je to strašně málo času, ale prostě je to tak. Možná za to trošku může skutečnost, že se mi vcelku snad povedla praktická a ani to nebolelo. Nervy sice těsně před tím byly obrovský, ale vyšlo to...teda doufám, stoprocentní výsledky nevím, ale vím co jsem tam udělal a to by stačit mělo :)

Víkend byl takovej zvláštní. Nic jsem nepil, nijak jsem nepařil a přesto jsem nebyl pořád doma. Byl jsem třeba v Tišnově. Proč? Nevím, protože je to tam pěkný? :D Asi jo, nic jinýho mě nenapadá, ale hezky jsem se projel. Byli jsme čtyři a vzali jsme si na to dvě auta...zdravím 'paní ekologii'. Já jsem se projel výborně, cestu znám zpaměti, takže jsem Rapiďátko vůbec nešetřil. Stačil vhodnej okamžik a Stybik zůstal v tom šíleným dýmu, co za mnou akorát zůstane, když na to šlápnu. Na benzince mi pak nadal, že jedu jak prase a mohli jsme vyrazit zpátky. Spolujezdci si prohodili místa a tak jsem mohl strašit zase někoho jinýho. Zítra čeká autíčko plánovanej servis, jak jsem zmiňoval. Už se trošku třepu, co všechno na mě s těma brzdama vymyslí, ale těším se, že to bude tak jak to má být. S cenou se ale určitě pochlubím a věřím, že malá nebude...

Druhej den jsem se tak nějak poflakoval. Moje oblíbená činnost a po té dřině, co jsem musel ve škole dělat, jsem si to zasloužil. Až večer jsem se nečekaně domluvil se Stybikem na vodárně. Když nad tím tak přemýšlím, první noční posezení u vodárny tenhle rok...ale to počasí na to ještě úplně není. Nicméně, Stybik vyzvedl ve městě uhlíky a kámošku Miládku (nevím proč, ale furt se tomu směju :D) a sešli jsme se u nás na parku. Pak mi zavolal Zytyn, že si dokonce přečetl smsku a že dojde taky. Tak jsme poseděli, Stybik sežral většinu svých bonboniér, který dostalk svátku, zahráli jsme si slovní fotbal (netuším koho to napadlo :D) a pak jsme to rozpustili. Se Zýťou jsme ještě chvíli zůstali a přemýšleli, co budem dělat, protože domů se ani jednomu z nás nechtělo. Bohužel bez peněz, benzínu, a s rodiči doma se výběr dost zůžil, tak jsme nakonec i my šli spát. Já jsem si doma ještě dal předsevzetí, že budu v posteli tak dlouho, dokud mě z toho nebude všechno bolet :D

A to jsme splnil na jedničku. Válel jsem se skoro 11 hodin a musím říct, že pak už to fakt nešlo. Otáčel jsem se na všechny možný strany, vymýšlel nový polohy, ale pak jsem se překonal a vstal jsem. Bylo půl jedné a já se došoural ke stolu, kde na mě čekal oběd. Výborně načasovaný :D Pak jsme se s našima sbalili a jeli jsme navšívit Pepu. Toho jsme strčili do kočárku a vyrazili jsme na špacír po lese. Pepa byl dneska hoodně protivnej, takže když zrovna nespal, řval na celý kolo. Dostal ale trošku nasosat a byl o něco spokojenější :D Zakončili jsme to jak jinak, než na zahrádce v hospodě, protože z těch kopců jsme měli jazyky na vestě. Stihli jsme se následně ještě mrknout na film a kolem osmé jsem naše zavezl domů. Chtěl jsem jet dneska svým autem, ale bylo mi líto táty, kterej by si po tom náročným výšlapu nemohl dát ani pivko, tak jsem to oželel :D A aspoň jsem ušetřil trochu benzinu. No a teď sedím doma a koukám na zavřenej sešit z češtiny. Zítra píšem, ale já se to ani neobtežoval otevřít...prostě to nějde. Něco málo z toho vím a zbytek si přečtu ve škole. Je to poslední písemka, tak už to přece nějak rozumně doklepu a budu mít klid.

A třešnička na dortu pěkně na závěr. 5.července 2009 jedu do Vídně na Bruce Springsteena a jeho věrný E Street Band. Těším se jak malej kluk a je mi akorát líto těch ostatních lidí, co tam jedou taky a co kvůli mě zmoknou...já, koncert a déšť. Jde to jinak? :D Ale třeba to vyjde a zaskáču si pěkně v suchu :)))

Čas pokročil

Tak v úterý jsem si byl napsat maturitní slohovku a můžu říct, že ten den jsem si asi tak nějak poprvé víc připustil, že ta maturita je skutečná věc, které se nevyhnu. Už to není ani daleko, ani blízko, je to prostě tady a nedá se s tím nic dělat. Písemka se mi ale myslím povedla, psal jsem úvahu na téma 'Svět je plný protikladů' a i když jsem ze začátku myslel, že to nebude moc dobrý, rozepsal jsem se celkem bez problémů. Minimum bylo, asi klasicky, 3 stránky. Já jsem napsal 3 a půl a napsal bych i víc, ale proč, že? :D Bohužel zítra mě čeká už podstatně horší a náročnější zkouška - praktická. Mám pocit, že se to tak nějak stupňuje, protože teprve pstní bude pořádnej nářez. No ale i zítřek mi dá asi zabrat. Něco umím a něco ne, dnešek tomu učení celkem věnuju, ale jsem od přírody moc línej na to, abych tomu dal všechno...prostě tak akorát :D Každopádně se vám určitě pochlubím, jak to všechno dopadlo...děsnej týden tohleto...

Ověřil jsem si, že je opravdu hloupost jezdit v 10 do města autem. Moje vznešenost se rozhodla ve středu do školy odvézt můj zadek autem a protože jsme šli na desátou jen něco změřit k maturitám, dala mi ta cesta pěkně zabrat. Vlastně ani ne tak cesta, jako parkování. Je celkem jasný, že najít v centru místo, je těžký, ale co teprve, když vám rozkopou v okolí školy většinu ulic a s tím seberou i většinu parkování. No byl to extrém. Víc jak půl hodiny jsem jezdil všude možně a hledal jednu jedinou skulinku, kam bych se vlezl. Do slova a do písemene jsem z okýnka řval na semafory, ať už naskočí zelená, protože když jsem stál na křižovatce už po dvacáté, tak moje nervičky trošku cákaly :D Aby toho nebylo málo, tak jsem potkal ještě nějakou slečnu začátečnici ve feldě, co se rozhodla zkusit rozjezdy do kopce ve špičce. Ano, té červené jsme si dali dvě kola :D Ne, vážně, dejte na mě a vyserte se na lenost, protože tohle vám za to nestojí :D

Minule si někdo stěžoval, že Rapiďátko nedostalo v zápisu ani řádek, tak tentokrát to trošku napravím. V pondělí totiž asi konečně zajedu na velkou a plánovanou opravu. Potřebuju dát dohromady ruční brzdu společně s celým zadkem a taky odzvdušnit systém a zkontrolovat předek. Nutný to opravdu je, protože i když se do kopce v 99% rozjíždím bez ručky, někdy to prostě jinak nejde. Zkuste startovat v kopci studenou šáde, když to nemůžete zabrzdit. Levou nohou stojím na spojce, pravou patou stojím na brzdě, prvou špičkou přidávám plyn a rukou startuju :DD Sranda to sice je, ale možná tak jednou...tak snad to bude brzo v pohodě.

A něco na konec...jestli to zítra dám, tak kupuju lístek na Bruce, oujééé :D

Waitin' On A Sunny Day

Poslední dobou se tak nějak ve všem ztrácím. Maturita se blíží, vlastně už tenhle týden mám praktickou a písemnou, a já nic neumím. V osobním životě mi to taky nevychází a vlastně tak nějak jen zabíjím čas a nic rozumnýho nedělám. Není to žádný sebelitování, jen prostej fakt. Ale abych tu jen nebrečel, tak se musím s něčím pochlubit. V pátek jsem se rozhodl k obrovské změně. K něčemu, co by mě ještě před nedávnem ani nenapadlo. Přemluvil jsem sám sebe a zbavil se svých milovaných dlouhých černých vlasů. Byl to šok, když jsem se poprvé podíval do zrcadla, ale už si zvykám a musím říct, že jsem vlastně strašně spokojenej. Takže velkej dík patří Táničce, nejlepší kadeřnici, která mě ostříhala přesně tak, jak jsem si to vymyslel :)) Takže novej krakenek přímo tady --> KUK

Jak už jsem říkal, tenhle týden začínám maturitu. V úterý mě čeká slohovka, takže se budu muset narvat do obleku a něco úžasnýho vyplodit a sepsat, protože se bojím, že s mým přístupem mě ústní asi nezachrání. Nevím nevím ale, protože třeba ta témata, co jsme měli na procvičení, byly pěkný sračky. Snad budou mít šťastnější ruku, až nám to budou vybírat 'na ostro'. No ale i tak si myslím, že zrovna tohle je to nejmenší a nejsnadnější co mě čeká. Ve čtvrtek nastupuju na praktickou maturitu a to bude teprve nářez. NIC neumím, takže jestli mi tam někdo nehelfne, tak jim asi poděkuju a těch pět hodin tam ani sedět nebudu. Hlavně doufám, že to aspoň bude něco, co se dá nějak šmelit - třeba informatika nebo měření s protokoly, no uvidíme. Každopádně, jestli to dám, tak mám první úspěch za sebou a budu přece jen mít trošku víc odvahy na tu ústní zkoušku...kde teda bohužel taky umím prd. No jsem zvědavej, ale slibuju vám, že jestli to vyjde, tak se spolu strašně opijem :DD

V sobotu večer, když jsem se vrátil se z výletu do KFC drivu :D, jsem si pustil filmeček The Wrestler. Musím uznat, že poprvé jsem o něm slyšel, když dostal Bruce Springsteen zlatý glóbus za závěrečnou píseň. Každopádně jsem si k tomu sednul a s žádným velkým očekáváním jsem začal koukat. Jaké bylo moje překvapení, když film utekl jako voda a já měl (nejen) na konci slzy v očích. Vážně skvělej, skromnej a nádherně natočenej film o starém zlomeném chlápkovi, kterému mnoho dobrého v životě uteklo mezi prsty a který i když na povrch vypadá jako tvrďák, skrývá v sobě citlivou duši. Mickey Rourke v hlavní roli naprosto exceluje, hudba skvělá, prostě pro mě jasných *****.

No ale nebudu zdržovat, já už stejně musím na kutě. Tak se mějte všichni co nejlíp to půjde a nezapomeňte mi nechat nějakej ten komentář ;D

Troška exhibicionismu...

...ještě nikdy nikomu neuškodila, tak se můžete podívat, co jsem dneska stvořil :D

Ale jo, už je jaro...

...i když to tak venku zrovna teď vůbec nevypadá, tak třeba ten včerejší den byl vážně nádhernej. Skoro vůbec se neschovalo sluníčko, dalo se chodit v mikině, prostě takovej ten den na trávení venku. Odpoledne jsem toho využil a se Stybikem a se Zytynem jsem se vydali na road-trip do Velkého Meziříčí. Stybik celou dobu řídil jejich Scénica a byla to taková fajn cesta, dokud jsme ovšem nedojeli do klikatých silniček někde u Rosic za Brnem. Stybik nám v jedné opravdu pěkné 180° zatáčce prudce z kopce ukázal, že i člověk, kterýmu na řidičáku ještě nezaschl inkoust a jede s tím nejvyšším osobákem, co se dá vybrat, dokáže luxusně smykovat...bohužel neplánovaně a nechtěně, takže každej jsme to vzali po svým...Stybik točil volantem z jedné strany na druhou, já do to ho řval 'Ty pičo! Ty pičo!' a Zytyn vybuchl v záchvat smíchu...patrně, že jsme přežili :D No zážitek zase na hodně dlouho, ale všechno dopadlo dobře, tak proč se tomu nezasmát :)) Jinak ve VelMezu mrtvo, jak jinak taky :D Najedli jsme se, zasvinili v hospodě půl stolu a vydali se na cestu zpátky. Tu se mnou měl Zytyn hodně těžkou, protože jsem mu celou dobu třepal sedačkou, otevíral a zavíral sklápěcí stoleček a mlátil ho opěrkou na hlavu, kterou jsem mu ukradl ze sedadla :D Ale vydržel to, tak mu tady skládám poklonu :D

V pátek jsme se s Káťou, Marčou a Honnym sešli večer u nás. Moji převelice tolerantní rodiče mi to opět povolili, takže díky díky :D Večer v pohodě, něco se vydřilo, něco už míň, ale jsem rád, že jsme se viděli. Ráno jsem pak ještě děcka vezl domů/na šalinu, tak jsem si musel nenápadně z tátovýho kanystru ukrást trošku benzinu, protože jsem neměl tu odvahu vyjet do ulic s prázdným Rapiďátkem a pěněženkou :D Když jsem potom přijel zpátky, potkal jsem u baráku ségru s malým, jeli k nám zrovna na návštěvu...tak jsme vzali ještě mámu a šli jsme na procházku. Pepula byl hodnej, on teda v kočárku je vždycky, ale i doma tentokrát nijak nevřeštěl a tak jsem ani já nemusel našemu žárlivýmu čoklíkovi vyhlásit válku, kterej to vždycky těžce nese, když nemá všechnu pozornost :)

Jinak nemůžu v novým postu nezmínit moje milovaný Rapiďátko, který je teď zase pěkně v kondici. Sice investicí je naplánovaných strašlivě moc, až by z toho jednomu bylo špatně, ale nic není akutní :) Dokonce někteří, co si z něj dělali srandu, pak byli překvapení a pochválili mě, jak pěkně jede...že Mari? :D A taky všichni koukají, jak pěkně startuje :D Ale musím uznat, že v tomhle případě je na co. Když jsem ho po zimě zprovoznil a postavil před barák, nějakej týden jsem s ním nejel. Jaký bylo překvapení, že ani na jeden pokus motor nechytl. Táta mě tehdy roztáhl na laně a já měl nervy z toho, co se děje. Nakonec jsem hrábl do motoru, vyměnil svíčky, očistil kontakty a autíčko startuje na první otočení :) Ale dost, jinak mi to tu už nebude číst vůbec nikdo :D

Nemám moc co bych vám ještě řekl, o škole mluvit nechci, protože když na ni nemyslím, mám se o dost líp. Sice bych se mohl pochlubit svojí 100% absencí v tělocviku, kterou sdílím ještě s pár lidma a která teďka vyplavala na povrch. Průser velkej, ale všechno se vyřeši...Teď se ještě dívám k sobě na Last.fm a nestačím se divit! Bruce poslední tři měsíce vytrvale válcuje Paula! Tomíku Tomíku... ;D

Že by jaro?

Dneska bylo fakt krásně. Vstával jsem celkem brzo, protože jsem slíbil mámě, že ji odvezu od babičky domů a měl jsem tam být ráno. Takže moje klasický vstávání ve dvanáct se nekonalo a nakonec to bylo dobře, den byl takovej nějakej delší :D Každopádně kolem poledne vysvitlo sluníčko a udělalo se vážně jarně, takže jsem se rozhodl, že vyvezu Rapiďátko na první letošní projížďku. Prvně jsem měl namířeno za svým instruktorem z autoškoly, kterýmu jsem slíbil svezení v mém luxuním voze, ale nakonec jsem to přehodnotil a vydal se s tátou na vysočinu, do míst, kam jezdíváme každoročně na dovolenou. Musím uznat, že přemluvit autí k nastartování po takové době byl nadlidskej úkol, ale nakonec jsme si padli do noty a já si to mohl namířit k pumpě. Nabral jsem pro mě netradičních 20 litrů Shell V-Power za moje poslední peníze a spokojeně se vydal na cestu. Ještě jsem ale ani nevyrazil a už jsem si to mířil zpátky k domovu, protože mi nesvítil blinkr. Takže proběhla rychlá výměna žárovky a konečně hurá na cestu. Jízda supr. Miluju okresky, tu spoustu zatáček a kopců a sem tam i nějakou tu rovinku, takže není problém dotknout se mojí oblíbené 130ky na tachometru, prostě paráda. Prozkoumali jsme naši oblíbenou vesničku Moravecké Pavlovice, kde se za ten rok vůbec nic nezměnilo, ale pod sněhem jsme ji viděli poprvé. Pak jsme se vydali přes Dolní Rožínku do Nedvědice a následně zpátky do Brna. Taky musím říct, že rádio hraje perfektně a je potřeba rychle dodělat ten předek ať je to kompletní, protože je to vážně luxus. Úplně si vzpomínám, když jsem byl malej, jak jsem vždycky koukal do všech aut, jestli náhodou nemá někdo rádio na CDčka a dneska mám auto svoje a to rádio taky :))) ...jo a musím odvzdušnit brzdy, ještě by to mohlo brzdit taky :DD

Teď minulej týden to byl přesně měsíc, co jsem se stal strejdou. Jaňulka porodila krásnýho kluka , kterej dostal jméno Pepík...Josef samozřejmě, ale kdo by mu tak říkal, že? :D Pepino je ale fakt úžasnej. Za ten měsíc, co je na světě, vyrostl snad o metr, pomaličku začíná poznávat svět a když má nějaký trápení, dokáže se teda pořádně ozvat. Něco o tom musím vědět, když jsem teď týden byl u malýho na návštěve :) Jednu noc jsem dokonce vstával ještě mnohem víckrát, než ségra k Pepinovi. Pravdou je, že to ale nebylo kvůli němu, protože já cestoval jenom na záchod. Snědl jsem něco špatnýho a dalo mi to pořádně zabrat. Ale bylo vtipný, že když jsem já vstával po páté na záchod, tak ségra po prvé k malýmu :D Byl to fajn týden, takovej odpočinkovej, teda až na to, že jsem malinko ztrácel kontakt s okolím, jak jsem nebyl permanentně vylepenej u počítače :D Co už...

Mám autíčko na dálkový ovládání :D Ano, čtete dobře. Sice už mi není osm, ani deset, ale devatenáct. No jo vlastně, já oslavil v únoru posledních náct...to zní strašně, teď už jenom párkrát 'cet' a pak 'sát' a je konec :D Ne dobře, stále ještě mládí v rozpuku :D Zpátky k autíčku! Narazil jsem na něj díky facebooku. Poprvé v životě jsem úmyslně kliknul na nějakou reklamu a následně si dokonce něco objednal. Ale to vážně nešlo odolat. Je to modýlek o velikosti většiho angličáka (měřítko 1:52), ale plně funkční jako jeho větší RC kolegové. Jezdí dopředu, dozadu, doprava i doleva, svítí a hlavně se vyrábí v několika frekvencích, takže švagr ani brácha neodolal a už máme auta tři a můžeme závodit :D

Jinak jsem od 1.března bez netu, protože jsem u UPC požádal o zrušení služby a oni mi to přislíbili právě k prvnímu březnu. Já jsem jim samozřejmě nevěřil, protože co oni navykládají nikdy není pravda. Bohužel tentokrát splnili co slíbili, takže jsem večer seděl u počítače, psal tenhle článek a najednou konec. Odeslat jsem to už nestihnul a dopisuju to až teď ve škole...Tak aspoň něco ;)

Po stopách sáněk

Tak Vánoce už jsou daleko za náma a novej rok začal pro všechny, ať už chodíme do práce nebo do školy, pracovně. Aspoň teda u nás se známky uzavírají strašně brzo, takže jsme měli asi jen devět dní na to, dát známky do nějaké rozumné formy. U mě to třeba znamenalo přestat propadat ve třech předmětěch a v dalších několika to neposrat. No jo, jak si kdo ustele, tak si taky lehne a musím uznat, že já to měl pěkně tvrdý :D Jinak ale teď, když už to je za mnou, si nemůžu nějak moc stěžovat. Sice se blíží maturita, ale kdybych na to měl pořád myslet, jsem permanentně nasranej, tak proč si kazit náladu.

Ale jak říkám, ve škole pohoda. Tenhle týden, i když byl pracovně náročnej, jsem se tam zas tolik nohřál. V pondělí jsem došel na druhou hodinu, protože jsem byl unavenej a chtěl jsem se vyhnout angličtině. U skříněk jsem ale potkal Marva a ten se zrovna obouval. Povídám: 'Ty jdeš domů?' 'Jo...' Tak jsem šel pozdravit lidi do třídy, otočil jsem se na patě a šel jsem pryč :D Takže to bylo mých slavných pět minut ve škole. Je ale pravda, že jsem ten den pak stihnul spoustu věcí. Když nepočítám to, že jsem se byl podívat v Olympii, tak jsem si vyzvednul nový brusle a pak jsem odvezl auto do servisu (konečně :)) Ztracenej den to teda nebyl, ale pak jsme měl telefon a volal kámoš a povykládal mi do ucha, jak na tom ve škole jsem a tím skončila moje dobrá nálada. Do čtvrtka jsem teda celkem makal a vyšlo to všechno. Nejhorší to bylo asi s matikou, kdy jsme stáli tři v kabinetu u učitelky, sevřený půlky na prdeli, a čekali jsem na ortel. Nechala nás ale všechny projít, takže jsem se opět bez jediné pětky dostal do další půlky a jak už jsem říkal...za chvíli finišujem :D Ve čtvrtek nám teda úspěšně uzavřeli známky a to bylo pro mě signálem, že v pátek mám 'dovolenou' :D :D No jo, potřeboval jsme ten odpočinek jako sůl.

Ale abych nepřeskakoval, ve středu jsem si ještě stihnul přímo z matematickýho semináře sjet pro 'opravený' auto. Trošku vám to přiblížím, abyste měli přehled. Auto nedobíjelo, takže bylo potřeba vyměnit alternátor. Úkon jednoduchej, žádnej stres. Přijedu tam, dozvím se, že auto dobíjí, ale tím to nekončí... 'Človeče, já s tím vyjíždím a koukám, že máš zlomenou tu páčku pod volantem, tak jsme ti to vyměnil, bude to ale stát malinko víc...' Já povídám, že v pohodě, že to jsem rád, ale tím to stále nekončí... 'Fungoval ti cyklovač na stěračích? Fungoval?? Hmm, nechápu jak to tam bylo zapojený, to nemohlo fungovat, prostě to nejede...A vracely se ti stěrače? Vracely, jo? To je divný, teď se nevracejí...hele, počkej až bude tepleji, zavolej mi a já ti to zapojím, zatím musíš vychytat ten moment, kdy ty stěrače vypnout, ať je máš správně...' WTF??? To jsem byl opravdu šťastnej, přál bych vám vidět můj obličej...doma jsem nadával, se vším mlátil a nakonec jsem využil v pátek toho, že bylo nad nulou, šel jsem do auta, celý to tam rozebral a spravil si to sám, takže teď všechno funguje. Je to sice blbý, že člověk zaplatí a má to zkurvený, ale radši jsem si to udělal sám, kdo ví jak by to dopadlo na druhej pokus...

Včera i dneska jsem byl bruslit a oba dny stály za to. V sobotu se kolem dvanácté stavil Zytyn ke mně, oškrabali jsme šádynu a vydali se do Líšně na rybník. Napadla nás úžasná myšlenka, že to dáme v Líšni ke hřbitovu a dojdeme od tam k druhýmu nebo třetímu rybníku...Nakonec jsme se ztratili v lese. Zytyna hned napadlo, že by se nám teď hodil Honny s GPSkou xD ale když jsme našli stopu sáněk a šli jsme po ní, došli jsme do údolí celkem v pohodě, ale k rybníku prvnímu :D Takže auto nahoře u hřbitova, my na začátku údolí :D Takže zpátky busem a cestou vyzvednout auto. Dneska jsme ještě přibrali Pirga a už nám i to bruslení šlo trošku líp, takže jsme tam blbli aspoň dvě hodiny :) Až na tu jednu držku co jsem hodil to bylo krutý, ale nohy mě budou bolet ještě týden :D Už se těším zase na příště. Má se sice trochu oteplovat, ale je teprve polovina ledna, takže snad ještě mrznout bude a ten led zrovna tenkej nebyl, takže ani tak to rozmrznout nestihne :)

Nic, jdu uklízet, celej víkend jsem vlastně nebyl doma, tak pápá a zase někdy :D