Nesnáším oblek

Aaaaa, ten střih, ty kalhoty, jak je to nepohodlný, uaaaaa, jak to může někdo nosit dobrovolně? xD

It's my life

Myšlenka, napsat takovej článeček mě napadla dneska ve škole, když jsme se jen tak bavili o tom, jak je život krátkej. Je škoda ho promarnit a neužít si ho pořádně, já mám právě ten pocit...

Vezmu to úplně od začátku. Narodil jsem se jako normální dítko mým rodičům v Brně v 90-tým roce. Jsem teda z toho prvního porevolučního ročníku, co už se narodil v 'Nové době'. Dětství jsem měl dá se říct asi normální, naši nikdy nebyli nijak zvlášť při penězích, ale vždycky se mě a mým dvou sourozencům snažili dát všechno, co nám na očích viděli. Díky za takový rodiče, ne všichni mají takový štěstí... Začal jsem chodit na základku, kde jsem nijak zvlášť nevynikal, snad jen tím, že jsem byl už od začátku celkem problémovej, co se chování týče. I přes mnohý průšvihy jsem myslím celkem slušně základku dochodil. Bylo to dlouhý období z mýho dosud krátkýho života, ale uteklo jako by nic. Prožíval jsem šťastný chvíle i ty špatný, tak jak to prožívají lidé na celým světě. Do těch 15 let si ale neuvědomuju nic převratnýho co by mě v životě potkalo, tuctovej puberťák, kterýho nic okolo nezajímá, jen jeho vlastní názor. Začal jsem se učit na kytaru s kterou jsem vzápětí skončil, vystoupil jsem ze skautu a sekl se sborem, spousta drobných rozhodnutí, která mi možná změnila život, ale to si jen těžko uvědomím.

S nástupem na střední školu jsem si představoval, že se můj život někam posune, že se oprostím od toho dětství a začnu prožívat život na plno. Nic takovýho ale nepřišlo, místo toho jsem svý chování zklidnil, už jsem tak nevyčníval jako dřív. Za ty skoro tři roky na střední se stále nic nezměnilo, život plyne někdy až neuvěřitelnou rychlostí, že mít moc, tak zastavím čas na pěkně dlouho. Děsí mě to, mládí mi utíká mězi prsty, za chvíli mi bude 18 a já stále nemám ani jednu věc ve vzpomínkách, která by se dala označit větou: 'To bylo něco, to si budu pamatovat celej život' nebo 'Tohleto mi ukázalo něco novýho, to mi změnilo život'. Možná to zní hrozně naivně, že si myslím, že v 18 nic nedokázat je špatný, ale já to tak prostě vidím. Ano, nemám se špatně, spousta lidí na světě se má daleko hůř a řeší starosti o kterých se mi ani nezdá, ale s tím já nic neudělám, já budu stejně dál řešit svůj život.

Poslední dobou je to horší a horší, nevím, jestli procházím nějakým dalším obdobím, ale cítím se skutečně pod psa. Když se nad tím zamyslím, nedělám nic jinýho, než že ráno vstanu, utíkám do školy, pak domů kde sedím do večera u komplu a pak jdu spát. To se opakuje skoro každej všední den, v pátek a o víkendu pak jdu někam s kamošema, kde se ožeru nebo zhulím. To přece není život??? Jestli to někomu přijde normální, tak si asi rozumět nebudeme. Na druhou stranu je to lepší než u jiných... Jako příklad uvedu člověka, se kterým chodím do třídy. Ten človíček žije sám se sebou. Nemá kamarády, neužívá si žádnou zábavu, nedělá nic kromě toho, že se učí. Skutečně, nepřeháním ani trochu, přijde do školy a učí se, jde ze školy, přijde domů a učí se, pondělí, pátek nebo sobota, je to jedno. Nevím, jestli ho to naplňuje, ale pokud ano, nemám nic co bych namítal, ale pokud ne, je mi ho líto...Musí to být strašný nemít nikoho, komu se dá svěřit nebo se s ním zasmát. V tomhle ohledu můžu být vděčnej, že já snad takový lidi znám. I tak ale mám ten pocit že něco není správně, že takhle by to být nemělo, třeba se mýlím.

No ale abych se vrátil zpátky k původní myšlence. Jsem teď teda ve třetím ročníku, za rok mě čeká maturita, se kterou ukončím další etapu života, která mi ale bohužel podle mě taky nic nedala nebo nepřinesla. Dál nevím, pak snad vysoká a potom? Končí mládí, končí období zábavy, který jsem asi nevyužil úplně správně. Je mi do breku z toho, že čas už nejde vrátit, většinu věcí bych udělal úplně ale úplně jinak.

A to není nic proti tomu, že si nedokážu představit, že budu někdy starej, ale to už snad moc předbíhám, ale zkuste se nad tím zamyslet....

Třeba to ale dopadne jinak, třeba to nakonec někde v autě opřu o strom a bude;)

Učení-mučení

Je třičtvrtě na jedenáct a já jsem ještě nezačal. Mluvím o učení, o jedné z nejnepříjemnějších činností, co znám. Zítra píšu z měření a z matematiky a ani jedno nedávám. Budu se do toho asi muset pustit...

Vřískot

Hou hou, je tu krakenek s dalším článkem jenom pro vás :D Minulej týdne byl naprosto úděsnej, únava jak blázen a tak jsem se už od začátku těšil na víkend. Ten se naopak povedl....

V pátek odpoledne jsme se s Káťou domlouvali na včer. Domluva opravdu na úrovni, kdy do poslední chvíle nevěděl nikdo nic. Moji tolerantní rodičové mi povolili návštěvu do pozních hodin, takže nakonec zase padla volba na zevl u mě doma. Tomík nemohl, tak jsem psal Stybikovi, ten šel do kina, takže taky nic. Už to vypadalo, že budem seďet sami, ale pak zase Stybik napsal, že změna plánu, že přijde. Prostě jak u blbejch na dvorku. Nakonec jsme se teda sešli kolem té sedmé hodiny, Vojta donesl flašku fernetu, kterou už cestou malinko odlehčil. Později jsme pak objednali pizzu, protože začínal být hlad a po pár panácích a jídle to Stybik zabalil, 'ustal si' a zalehl na sedačku. Tam pak ležel se sluchátkama na uších a nevnímal vůbec okolí. My jsme s Katkou chvíli kecali, pak rozdělali vodárnu no a nakonec jsme si pustili Vřískot. Fakt krutej film, už dlouho jsem se tak nenasmál. Po těch letech, co jsem ho viděl poprvé si teď skutečně uvědomuju, že si to o parodii úplně říká. Scary Movie to vystihlo dokonale. Každopádně Stybik, se někdy po půlnoci zvednul s tím, že musí domů a tak jsme to s Katkou dokoukali a já ji pak doprovodil domů. Jo a potkal jsem krakonoše, kdyby vás to zajímalo xD

V sobotu jsem vstával (ani nevím jak) 'už' o půl jedenácté. Pak přijela ségra a společně jsme jeli do Avionu a do Olympie kupovat nábytek pro naše. První zastávka byla Sconto, kde jsme vybírali konferenční stolek. Z těch mraků stolků vypadal slušně opravdu jen jeden. Zkoukli jsme ještě Kiku (netušil jsem, že je to ten stejnej obchod jak Sconto, většina stolků stejná) a pak ještě Asko, což byla absolutní bída. Vrátili jsme se do Sconta, kde jsme ten vybranej stolek koupili a pak jsme nasedli do auta a jeli do Avionu navštívit Ikeu. Tam jsme měli vybranej TV stolek, ale tolik lidí, co tam bylo jsme v životě snad neviděli. Prošli jsme to až na konec, v samoobslužným skladě naložili krabicu a zařadili jsme se do fronty k pokladnám, kde jsme následně strávili nekecám asi třičtvrtě hodiny. Něco neskutečnýho fakt. Pak už jen do Tesca na nákupy, jak jsou tam na těch rovných střechách sněhu kupy a hurá domů.

V sedm se pak stavil Stybik, společně jsme šli navštívit kamaráda Tomíka, kterej nám vydal naše sklíčko, s kterým jsme se pak totálně zničili. Jeli jsme za čolkem do hospody, kde jsme si objednali pivo a svíčkovou a já jsem pak zjistil, že nemám peníze. Fakt strašná prdel, čolek mě musel založit no :DD Domů jsem dorazil překvapivě ještě před dvanáctou, takže jsem nasadil sluchátka Kovopodnik Brno S2 a poslouchal a poslouchal......

Dneska nic zvláštního, prostě neděle a neděle jsou skoro vždycky tak nějak už fuj...

Jedna veselá fotečka na konec xDD

Ve středu za úsvitu

Protože právě pracuji na aktualizaci stránek Paul Simon WebPark, probírám se teď docela často texty. Narazil jsem na jednu podle mě skutečně nádhernou věc. Richard u toho píše, že překlad tu píseň kazí, myslím si ale, že to přeložil výborně:)

Wednesday Morning 3 A.M.

I can hear the soft breathing
Of the girl that I love
And she lies here beside me
Asleep with the night

And her hair in a fine mist
Floats on my pillow
Reflecting the glow
Of the winter moonlight

She is soft she is warm
But my heart remains heavy
And I watch as her breasts
Gently rise gently fall

But I know with the first light of dawn
I'll be leaving
And tonight will be
All I have left to recall

Oh what have I done
Why have I done it
I've committed a crime
I have broken the law
For twenty-five dollars

And pieces of silver
I held up and robbed
A hard liquor store

My life seems unreal
My crime an illusion
A scene badly written
In which I must play

Yet I know as I gaze
And my young love beside me
The morning is just a few hours away
_____________________________

Ve středu za úsvitu
(Wednesday Morning, 3 A.M.; 1964)

Tichému dechu naslouchám,
Mé dívky milované,
Když leží vedle mne,
Odevzdaná nočním snům
A jejích vlasů jemná mlhovina,

Pluje po mém polštáři,
Když zimního měsíce polární záři,
K nebesům odráží.

Je tak jemná, tak hřeje její tělo vroucí,
A mé srdce nepřestává tlouci,
Když vidím, jak její ňadra dýchají,
Jemně se zvedají a zase padají.

Když vím, že s prvním úsvitu paprskem,
Budu muset navždy odejít,
A dnešní noc bude tím vším,
Co už se nikdy nevrátí.

Ach, co jsem to učinil,
Proč jen jsem to udělal?
Spáchal jsem zločin,
Zákon jsem porušil;
Dvacet pět dolarů,
A skříňka stříbrná;
Pro ně jsem včera vstal?
A likérku vyloupil

Můj život se zdá být snem,
Ten zločin iluzí jen,
Fraška špatně zinscenovaná,
V níž musím teď hrát;
Ano, jen já vím, když na tebe,
S úzkostí zírám
Že úsvit mne za chvíli navždy odvede.

Od čerta k ďáblu

Škola byla dneska naprosto úděsná. Včera jsem totiž začal dělat protokol do telekomunikační techniky asi kolem jedenácté večer a protože jsem to zrovna moc neuměl, protáhlo se to až do půl druhé. Ani přes to jsem to nedokončil, nevěděl jsem prostě jak. Vzhledem k téhle skutečnosti jsem se ani nepodíval na angličtinu, z které dneska byla písemka, ale byl jsem celkem překvapenej, že jsem tam něco napsal. Jinak jsem spal, spal jsem pořád, únava byla obrovská, jediný štěstí bylo, že toho po nás zase tolik nechtěli.

Když jsem se nějak dostal ze školy, šel jsem si vyřídit výpis z trestního rejstříku. (Ano, opravdu tu autoškolu myslím vážně) a protože jsem si pamatoval jen, že je to někde na Husově, šel jsem automaticky tam, kde se dávají občanky. Samozřejmě mi tam nikdo výpis z trestního rejstříku nedal a poslali mě jinam. Byla to sice taky Husova, ale o kus dál. Když jsem dorazil tam, vešel jsem do prvních dveří a rozhlížel jsem se, kde že je nějaký okýnko a nebo jestli tam neleží formuláře. Stál tam jen policajt, kterej si myslel, že jdu asi k soudu, tak už mi poroučel, ať odložím batoh, sundám bundu a projdu kontrolním rámem. Vysvětlil jsem mu, že se plete, že opravdu chci něco jinýho a tak mě poslal zase ven a za roh. Tam už konečně byl můj cíl. Takže jsem nakonec ten cár papíru získal a jsem zase o krok blíž přihlášení do kurzu. Už jen ve středu výpis z karty řidiče, další volovina, která k ničemu není a v pátek se půjdu asi vyfotit.

Zítra se konečně nechám ostříhat, takže pokud všechno dobře dopadne, budu vypadat přinejmenším stejně blbě jako teď, ale věřím, že to bude o moc lepší. Tak se mějte, jdu dělat protokol do měření, fuj...

Post For The Asking

Myslel jsem, že od středy ještě neuteklo dost času na to, abych sepisoval zase nějaký kraviny z mýho všedního, nezajímavýho a poslední dobou víc a víc upadajícího života, ale byl jsem vyzván, abych tak pro vaši potěchu učinil, tak teda píšu....ten úvod stojí za to, jak to tak čtu xD

V pátek jsme se v pozdním odpoledni sešli s Katuškou se Stybičkem a s Tomíčkem u mě doma na vodárně. Nic speciálního se nekonalo, dali jsme jednu dýmku, poslechli pár písniček, zahráli si netradičním způsobem mafiu a dopili jsme vodku, kterou už jsem dlouho schovával. Pak jsme chvíli zevlili u mě na sedačce a mleli hovna. Později večer jsme se vydali do města, cestou jsme si chtěli fouknout, ale protože to okolnosti neumožňovali, nedali jsme si a já jsem byl rád, skutečně rád, nemusí být člověk každej pátek úplně na sračky. Stybik z toho byl asi trochu smutnej, ale myslím že ho to pak přešlo. Ve městě nás nic nenapadalo, tak jsme sjeli za čolkem na pivo. Potom dorazila Marička s Martinem a tak jsem je konečně poznal ;) Dali jsme ještě jedno pivo a rozjeli se domů. Trochu mě to mrzelo, protože bylo na mě celkem brzo.

Sobota stála za prd, vstával jsem z postele na oběd a odpoledne pak seděl u komplu a depkoval nad kravinama a poslouchal písničky. Večer jsem byl u táty v hospodě a do noci pak upravoval 'simonovský' stránky. Dnešek pak byl pravým opakem, vstával jsem s budíkem (ano skutenčně mě o víkendu budil budík, taková zhovadilost) a jel jsem za ségrou na výstaviště na Sport Life. Počasí se asi posralo, takže jsem během cesty nabral podobu sněhuláka, které jsem se celej den jen těžko zbavoval. Na výstavišti jsme byli dvě hoďky, prošli jsme si jen co nás zajímalo a pak jsme vypadli. Bylo asi poledne a nám se nechtělo domů, tak jsme nasedli na jedničku a jeli na nádr. Cestou jsem se oklepával od sněhu a tak nešťastně, že to padalo nějakýmu dědkovi na hlavu. Byl pak celej oprsklej, hlavně že pak na další zastávce vystoupil a stejně na něho spadla tuna toho bílýho svinstva. No nic, na nádru jsme sedli na autobus a jeli do avionu si projít ikeu. V měkáči jsme si pak koupili cheesburger a jeli za čolkem do hospody na pokec. Tam jsem se dozvěděl úžasnou novinu a to, že se za 14 dní koná LAN Party. To mi zvedlo neuvěřitelně náladu, dali jsme si panáka a jeli jsme domů. Dorazil jsem něco kolem sedmé, máma mě spražila, že se dělala s obědem a já pak nejím, ale už je to ok. Teď bych možná měl začít dělat něco do školy, ale to dá ještě zabrat se k něčemu dokopat...

My room - Part 3

Po dlouhé odmlce jsem dnes konečně dokončil a dodělal pokoj k obrazu svému. Myslím si, že to vypadá celkem slušně, jak trefně Maňas poznamenal, takový moje Doupě. Ano, v nadcházející době bude tohle mým doupětem, kde budu přežívat :) Zároveň tímto uzavírám tenhle 'seriálek' nebo vzhledem k počtu dílů, tuhle trilogii a doufám, že se líbí :D

Staří přátelé/Na závěr knihy

Je smutné, že autorovi se asi už nezdá tak divné, být sedmdesátníkem... No, alespoň tenhle text se již brzy naplní. Píseň dala název také vzpomínkovému turné SaG, které je zaznamenané i na stejnojmenném albu. Bookends ve skutečnosti neznamená "konec knížky" nebo "věnování". Jedná se o jistý druh držátek, či stojánků, často dekorativně stylizovaných, které se používají pro zadržení knížek na poličce (není-li plná, či nemá okraje). Není těžké si představit ty dva staré pány, jak se navzájem podpírají na lavičce jako "bookends". Bookends se běžně užívá jako metafora, která symbolizuje uzavřený kruh, přímku, tedy život...

Old Friends/Bookends

Old friends
Old friends
Sat on their park bench
Like bookends
A newspaper blown through the grass
Falls on the round toes
On the high shoes
Of the old friends

Old friends
Winter companions
The old men
Lost in their overcoats
Waiting for the sunset
The sounds of the city
Sifting through trees
Settle like dust
On the shoulders
Of the old friends

Can you imagine us
Years from today
Sharing a park bench quietly?
How terribly strange
To be seventy

Old friends
Memory brushes the same years
Silently sharing the same fear

Bookends

Time it was
And what a time it was
It was
A time of innocence
A time of confidences

Long ago it must be
I have a photograph
Preserve your memories
They're all that's left you
_____________________________

Staří přátelé/Na závěr knihy
(Bookends, 1968)

Staří přátelé,
Staří známí,
Sedí si v parku na lavičce,
Jak dávné věnování

Noviny po trávníku létají,
A k odulým palcům u nohou se snášejí,
Na boty vysoké,

Těch starých známých
Staří přátelé,
Už jen zima vás starce obejme,
V kabátech schoulené;
Na západ slunce tu čekáte

Hluk z města
Proplouvá stromovím
A usazuje se jako prach,
Na ramenech shrbených,
Těch starých známých

Svedeš si nás oba představit,
Za mnoho let,
Klidně se o lavičku dělící;
Je vůbec možné, že i my jednou budeme
Sedmdesátníci?

Staří přátelé -
Společné vzpomínky se vytrácí
Tiše se o stejný strach dělící

Na závěr knihy

Bejvávalo, bejvávalo,
Tehdy, jó, tehdy
A kdy to vlastně bylo?
Čas nevinnosti,
Čas důvěřivosti

Jó, to muselo bejt dávno;
Mám někde fotky;
Vždyť jen, co schováš v paměti,
Ti ještě zbylo...

Nevyšlo to

Strašně moc jsem chtěl napsat ještě jeden příspěvek v říjnu, ale nepovedlo se mi to. Důvodem je moje obrovská lenost, která poslední dobou začíná být vážně hrozná, takže je čas s tím něco udělat. Za těch deset dní, co jsem se neozval se stalo a událo spousta věcí, ať už špatných nebo dobrých, bylo jich dost. Minulej týden ve středu jsem se vracel domů ze školy takovej spokojenenej a usměvavej, začínali totiž podzimní prázdniny a představa, že nebudu muset zase nějakej ten den vstávat mě krásně hřála u srdce. Původně jsem si sice naplánoval, že ve čtvrtek a v pátek půjdu do práce, ale mistr mi řekl, že nejsou zakázky tak ať si udělám volno. Středeční večer jsem neměl nijak naplánovanej, počítal jsem s tím, že budu doma a tak jsem se jal trošku uklízet a hlavně čistit vodní dýmky, kterých už mám jak v Egyptě na tržišti. Mohlo být nějakých půl desáté nebo deset, když se ozval zvonek. Vyklonil jsem se a koho nevidím, Destička, Honny a dva další človíčkové (vzhledem k okolnostem si nejsem zcela jist, kdo to byl a tak nebudu uvádět jména, aby se neurazili). Sešel jsem teda na 'chvilku' dolů a vrátil jsem se někdy po půlnoci.

Ve čtvrtek jsem teda dokončil to co jsem začal. Uklidil jsem celej pokoj, vyčistil vodárny, vysál, prostě jsem vyladil všechno co už jsem dlouho odkládal. A že toho bylo, skončil jsem až někdy v noci.
V pátek jsem se pak domluvil s Destičkou, Klárkou a se Stybikem na pivko. Sešli jsme se prvně u mě doma, kde jsme ozkoušeli moji novou vodní kamarádku a pak jsme vyrazili do města. Nasmáli jsme se za celej večer opravdu hodně, zvlášť potom, co Stybik v Černé hoře označil číšníka plísňákem a taky když jsme cestou zpátky potkali v rozjezdu Marka Ebena. xD Jako, bylo to supr...

V sobotu jsem vstal až někdy o půl jedné a nemohl jsem uvěřit tomu číslu, co jsem viděl na budíku. Rychle jsem se naobědval a pádil jsem k Pirgovi domů, protože jsem mu slíbil zapojit Hard-disk. Ten jsem sice zapojil, ale wokna nám ho ne a ne přežvejkat, tak se na to musím o víkendu podívat. Pak jsme jeli se Zytynem na Kometu. Cestou se k nám přidala Pirgova mladá s bráchou, takže nás bylo celkem dost. Kometa hrála s Chomutovem a ačkoli fanoušci fandili co to šlo na nájezdy podlehla...Blšaňákům zas*aným! xD Nepočkali jsme ani do konce děkovačky a pospíchali jsme na nádr na devítku ke mě domů. Tam jsem popadl dýmku a valili jsme na jedenáctku, která nás dovezla na Konečnýho náměstí. Za rohem, v pivnici Pegas nás už čekal iBi a tak jsme se usadili a objednali si každej jednu pšenicu, potom dorazil Stybik. Dali jsme si dvě vodárny, pečený žebra, každej nějaký ty dvě pivka, v pohodě večer, řekl bych hodně v pohodě :))

V neděli jsem jel se ségrou do Olympie. Byli jsme se podívat do Aska a do Kiky, taky něco nakoupit a najedli jsme se v KFC. Takový příjemný odpoledne, večer jsem se pak zkoušel přemluvit k tomu, abych dělal něco do školy, ale nepovedlo se. Ono obecně asi o víkendech nebo prázdninách nejde přemýšlet o škole...aspoň mě teda ne, když už mám volno, tak si ho chci užít :)