Klobouk dolů

Prázdniny utíkají jako voda a já už se pomalu smiřuju s tím, že nás čeká zase škola. Zjistil jsem, že bych se celkem i těšil, nebýt to maturitní ročník. Ony ty prázdniny zas tak za moc nestály...je to tak bohužel. Nic moc se mi nepovedlo, jsem pořád v práci, nebylo tak nějak nic, z čeho se těšit. Ale tak, zbývají mi čtyři dny v práci a pak snad pojedu na druhou stranu republiky pro autíčko. V pátek tam budu psát, tak mi drže palečky ať tam na mě ještě čeká.

Ale abych tady pořád nepsal, jak je všechno na prd, tak víkend se celkem povedl. V sobotu odpoledne za mou přijel Stybik s komplem, pozval jsem ho na oběd a tak jsme byli chvíli u nás. Dorazil taky ještě Zytyn, koukali jsme na videa na netu a hráli po síti Unreal Tournament. Kolem deváté jsme vyzvedli doma Klárku a jeli jsme ke Stybikovi na noc. Stybiček nás zase na oplátku pozval na steaky, který jsme si teda museli udělat, ale jako ňami :D Kolem jedenácté jsem s Klárkou a Zytynem skočil do auta a jeli jsme do nonstopu pro něco na pití. Všude švestky, byl jsem celej posranej, tak jsme objížděli celou Líšeň, abysme se jim vyhli a oni stáli i na druhé straně :D Ale dobrý...Celej večer jsme pak popíjeli, vyžírali ledničku a vymýšleli kraviny. Nevím, jestli jste někdy zkoušeli dělat ve tři v noci palačinky s nějakým tím promile v krvi, ale každopádně to nejde. Vajíčka jsme sbírali ze země, sypali jsme tam hrubou mouku a o těch výtvorech, co vznikaly na té pánvi ani nemluvím :D O čtvrt na pět jsme to zapíchli, zabrali Stybikovi ložnici a sedačku a šli spát. Vyspal jsem se výborně, když mě Klárka o sedmi vzbudila tím, že na mě otevřela okno, že je jí vedro :D Vedro tam bylo, ale to slunko mě málem zabilo xD Takže děkuju, tři hoďky spánku, neznám nic lepšího :))

Dopoledne v neděli jsem teda dojel domů a s obrovským hladem jsem začal dělat vajíčka. Dorazila mamka se ségrou od babičky s tím, že se pojedou podívat do města. Já byl domluvenej s bráchou od čolka, na focení hotelu, ale nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem vzal foťák s sebou a jel do města taky. Ve Vaňkovce jsem si naprosto neplánovaně koupil nějaký věci na sebe, takže jsem byl nadmíru spokojenej....no mám klobouk prostě :D Každopádně když jsem stál v kabince v trenkách, volá mi Marička, jestli nejdu na bowling večer. No nechtělo se mi, druhej den do práce, tak jsem se nechal dlouho přemlouvat, ale nakonec jsem svolil. Bylo nás pět :D Dobrý no, bylo nás pět - Marča s Ondrou, Klárka, Honny a já, takže celkem dobrá hra. Jeli jsme do Olympie, kde to teda není nic moc, věčně se to sralo, ale tak neva :) Hrál jsme to podruhé v životě a ta třetí hra se mi vyvedla, 136 bodů milánkové :D Jojo, pochlubit se musím. Pak už jsme jeli domů, Ondra nás hodil na rozjezd, doprovodil jsem Klárku a o půl jedné jsem byl v posteli...

...4.42, pondělí ráno. Vstával jsem s pocitem, že mě někdo zkopal, ale nějak jsem se vymotal, sedl do šaliny a spal celou cestu až do práce. Tam to vypadalo způsobem, že jsem se zařeným očima namontoval všecko co jsem měl a jak nebylo co dělat, utíkal jsem si dát na záchod spánkovou injekci. Po půl hoďce jsem se vrátil, zas montoval a jak to šlo, už jsem chrápal na záchodě. Hroznej den, tak do té dvanácté jsem vážně myslel, že umírám. Fakt už nikdy víc, nikomu to nepřeju, fujky :D Ale přežil jsem, doma jsem si na dvě hoďky lehnul a teď tu sedím a píšu tuhle kravinu...třičtvrtě na dvanáct do prdele....dobrou :D

Jsem z kamene

I Am A Rock
(Simon & Garfunkel)

A winter's day
In a deep and dark December
I am alone
Gazing from my window from the street below
On a freshly fallen silent shroud of snow
I am a rock
I am an island

I've built walls
A fortress deep and mighty
That none may penetrate
I have no need of friendship; friendship causes pain
It's laughter and it's loving I disdain
I am a rock
I am an island

Don't talk of love but I've heard the word before
It's sleeping in my memory
I won't disturb the slumber of feelings that have died
If I never loved I never would have cried
I am a rock
I am an island

I have my books
And my poetry to protect me
I am shielded in my armor
Hiding in my room safe within my womb
I touch no one and no one touches me
I am a rock
I am an island
And a rock feels no pain
And an island never cries
_____________________________

Jsem z kamene
(Sounds of Silence, 1966)

Je zimní podvečer,
Chladný a tmavý prosinec,
A já osaměle zírám tmou,
Do ulice pode mnou,
Jak se dole hromadí sníh;
Jsem jak z útesů ostrov
Jsem z kamene

Stavěl jsem dlouho ty zdi,
Co mou tvrz stráží,
Kterou nelze proniknout,
Netoužím po přátelství; bolest ti jen dá,
Na ten věčný smích a milování kašlu vám
Jsem z kamene,
Jsem jak ostrov z útesů

Nemluvte mi o lásce,
I když jsem už kdysi zaslechl o ní,
Má paměť nelže, zdá se;
Ale nehodlám rušit zimní spánek,
Mrtvých citů mých;
Kdybych nikdy nemiloval,
Neměl bych slzy na tvářích
Jsem jako z kamene,
Jsem ostrov s útesy.

Já mám z knížek hradbu,
A poezii jako štít,
Ukryt v místnosti obrněné,
Nechci nikoho vidět,
A nikdo nechce vidět mne.
Jsem totiž z kamene,
Jsem ostrov s útesy.

Vždyť kámen nezná bolesti,
A ostrov nikdy nepláče.

Já a já

Dneska odpoledne jsem si tak pohrával na kytaru, šel kolem čolek a hlasí: 'Ty seš jediným příkladem reinkarnace člověka, kterej ještě žije...' :DD Přeberte si to jak chcete, ale to Sounds of Silence už hraju fakt drsně :D

Mno, víkend se nám zase převrátil celej naruby, ale tak co už. Mělo se jet v sobotu do westernovýho městečka v Boskovicích, ale na poslední chvíli to všechno padlo a tak jsem byl nucenej vymyslet nějakou alternativu. Nakonec jsme se rozhodli se Zytynem a se Stybikem, že se projedeme do Dalešic. Měl jsem celej týden půjčenýho Golfa od švagra, takže jsme tam naskákali, vzali naftu za čtyři kila a jeli na výlet. Cestou jsme si občas dali přestávku na cigárko a na doutníček, třeba na mostu přes dalešickou přehradu...pěkně to tam foukalo. V Dalešicích jsme pak zašli do pivovaru a na jídlo a jeli jsme zpátky. Večer jsme ještě zašli do 'Tenkrát' na pivo, ale nějak nám to nejelo a navíc ten vtipnej číšník, úplněj šibal to byl, tak ten mi to absolutně znechutil. Házel takový fóry, že jsem se skutečně za břicho popadal, takže jsme to dopili a vypadli, protože bych ho musel kriglem plácnout po hlavě. Cestou na nádr nás ještě zdržel McDonald a na Masaryčce zmrzlina (výborná kombinace ten večer :D) a pak už jsme sedli na rozjezd. Stybik byl možná trochu nasranej, páč jsem ho celej večer strašně prudil, ale tak muselo to ven xD

Ráno jsem se probudil strašně brzo, v překladu o půl desáté, tak jsem ze sebe udělal člověka, sbalil se a šel namontovat zpátky na Golfa nosič, co jsem na začátku týdne zrušil...přece s tím nebudu jezdit, nejsem děda co jede na chalupu :D Pak jsem vyrazil k babičce, kde sem odevzdal čolkovi klíče od auta a pustil si film. Zkouknul jsem celýho posledního Ramba a koukala na to se mnou i ségra, a za to teda klobouk dolů, není to zrovna žánr, z kterýho by byla unešená. No a pak Absolvent, ten film miluju :) No ale teď už začínám pomalu depkařit, zítra po týdnu zase do práce, čeká mě ještě 14 dní a má být vedro, takže se z toho asi poseru. Musím to ale dát, páč když to vyjde, bude na Rapidku. Uvidíme, uvidíme, jdu do sprchy a pak sem třeba hodím fotku, jakej jsem krásnej xD čus

Neopustím vás

Kdo pravidelně zkouší, tak bude mile překvapen, že se to tu opět probralo k životu. Nepřimělo mě k tomu nic zvláštního, i když je pravda, že některým ten blog docela chyběl, ale prostě měl jsem zase jednou chuť sem něco napsat a tak jsem to znovu rozjel. I když už to bude měsíc, co jsem psal naposled, není toho zase tolik, co by stálo za zveřejnění. Každopádně život je jak na houpačce...fakt jeden den je člověk úplně dole a probudí se druhej den a zjistí, že je vlastně všechno super. A pak to jde zase dolů a zase nahoru a tak pořád dokola a myslím, že je to dobře. Kdyby nebylo co řešit, nad čím přemýšlet, trápit se a radovat, tak ten život jen tak plyne a to není dobře. Každej okamžik musí něco znamenat :)

Jinak, určitě asi ještě víte, že jsem třiadvacátýho měl jet na koncert Paula Simona. Skutečně jsem tam jel, se svojí vstupenkou, se ségrou a s mámou jsme toho dne nastoupili do auta a vydali se na jih Rakouska do Eisenstadtu. Hned za hranicemi nás chytl déšť a vítr, ale já s tím i celkem tak nějak počítal. Po několika hodinách jsme dorazili k zámku, v jehož parku se měl koncert konnat. Vyrazili jsme se ségrou do recepce a ona se zeptala, jak to bude vše probíhat. Stačilo pár slov a pro mě skončil svět...Koncert byl zrušen kvůli vytrvalému dešti a silnému větru...Nebyl jsem schopen slova, šel jsem ven a stál jsem v dešti, koukal do zámeckýho parku a nechápal. Voda mi tekla po obličeji, scéna jak z nějakýho filmu. Šli jsme pomalu k autu, já jsem nemluvil. Sedl jsem si úplně promočenej za volant a jen tak koukal. Pak jsme se najedli a vyrazili jsme zpátky. Cestou jsem toho opravdu moc nenamluvil, snažil jsem se hlavně být co nejdřív doma, tak jsem se jen soustředil na řízení. Domů jsme dorazili před devátou a já si hned sedl k počítači...zapnul jsem youtube, napsal 'Paul Simon' a pustil si záznam koncertu, kterej se konal v Paříži před několika dny. V tu chvíli se to všechno nahromaděný, ta únava a zklamání, uvolnilo a já jsem skončil v slzách...Tak snad někdy příště Paule :'(

Jinak, od té doby jsem potom vlastně pořád chodil do práce, takže byl jeden den jako druhej. Jen ty víkendy jsem se snažil si trochu užít a i odpočinout. Tenhle týden ale mám vyjímečně dovolenou a tak se flákám doma. Už jsem volno fakt potřeboval, takže si rozhodně nestěžuju. Navíc, v neděli letěla ségra se švagrem do Bulharska a já dostal na celej týden půjčenýho golfa. Takže si jezdím a je to paráda. Horší to bude, až dojde na placení nafty, co jsem vyjezdil :D Taky jsem se stihl jeden večer zase kouknout na nějakej film a pustil jsem si Goyovy přízraky. No, nebylo to špatný, ale některý věci mi v tom filmu nesedly, ale koukat se na to dalo. Jo, ještě 8 mile jsem si pustil, na to bych zapomněl, ten film celkem můžu. No ale jinak toho moc nestíhám, chodím celkem brzo spát (dneska ne, no :D) a pozdě vstávám. Poslední dobou mi to spaní moc nešlo, ale asi to bylo i tím vedrem, teď jsou ty noci malinko chladnější a ani přes den není takový dusno, takže v té posteli vydržím i do dvanácti...ale to už je člověku i špatně z toho spaní :D To je fuk, baví mě to...

No a co by to bylo za zápis, kdyby tady nebylo něco o škodovce :D Se Zytynem jsme se vydali ve středu na vrakoviště do Kotrdovic. Původně bylo v plánu sehnat GLS volant, ale nakonec skončilo všechno jinak. Já si nebral ani peníze, protože jsem nic kupovat nechtěl a tak jsem se nalodili a vyrazili. Musím taky poznamenat, že jsme trefili na první pokus, což s mým orientačním smyslem, nebo jak říká zytyn 'dezorientačním', už něco málo znamená. Na vrakál jsme dorazili moc brzo, páč otevírali až ve dvě a tak jsme jeli do Jedovnic do jednoty posvačit. Rohlík se tam našel, ale v celým krámě nebyl jedinej plátek salámu a tak to nahradila Májka a pomazánka :D Posilnění jsme dorazili zpátky na vrakál a po vyřešení problému, že nemáme nářadí, jsme se jali sbírat nějaký náhradní díly. V celým areálu stály dvě škodovky a jedna z nich měla moji vysněnou palubní desku z Rapida 136...neodolal jsem a už byla venku, zytyn sebral zrcátka, nasávače, kryt pod volant a držáky pásů a když jsme to donesli tomu týpkovi, co tam prodával, vzal si tři kila a my štastní jeli domů. škoda toho volantu, pro kterej jsme jeli, ten tam fakt nebyl :D Hned odpoledne jsme to šli namontovat a poprvé se nám povedlo v jeden den dát všechno do kupy...všechno sedělo a fungovalo tak jak mělo :))

No tak já to ukončím...doufám, že jsem potěšil novým zápisem i když obsahově nic moc...ale lepší něž nic ;)