Neopustím vás

Kdo pravidelně zkouší, tak bude mile překvapen, že se to tu opět probralo k životu. Nepřimělo mě k tomu nic zvláštního, i když je pravda, že některým ten blog docela chyběl, ale prostě měl jsem zase jednou chuť sem něco napsat a tak jsem to znovu rozjel. I když už to bude měsíc, co jsem psal naposled, není toho zase tolik, co by stálo za zveřejnění. Každopádně život je jak na houpačce...fakt jeden den je člověk úplně dole a probudí se druhej den a zjistí, že je vlastně všechno super. A pak to jde zase dolů a zase nahoru a tak pořád dokola a myslím, že je to dobře. Kdyby nebylo co řešit, nad čím přemýšlet, trápit se a radovat, tak ten život jen tak plyne a to není dobře. Každej okamžik musí něco znamenat :)

Jinak, určitě asi ještě víte, že jsem třiadvacátýho měl jet na koncert Paula Simona. Skutečně jsem tam jel, se svojí vstupenkou, se ségrou a s mámou jsme toho dne nastoupili do auta a vydali se na jih Rakouska do Eisenstadtu. Hned za hranicemi nás chytl déšť a vítr, ale já s tím i celkem tak nějak počítal. Po několika hodinách jsme dorazili k zámku, v jehož parku se měl koncert konnat. Vyrazili jsme se ségrou do recepce a ona se zeptala, jak to bude vše probíhat. Stačilo pár slov a pro mě skončil svět...Koncert byl zrušen kvůli vytrvalému dešti a silnému větru...Nebyl jsem schopen slova, šel jsem ven a stál jsem v dešti, koukal do zámeckýho parku a nechápal. Voda mi tekla po obličeji, scéna jak z nějakýho filmu. Šli jsme pomalu k autu, já jsem nemluvil. Sedl jsem si úplně promočenej za volant a jen tak koukal. Pak jsme se najedli a vyrazili jsme zpátky. Cestou jsem toho opravdu moc nenamluvil, snažil jsem se hlavně být co nejdřív doma, tak jsem se jen soustředil na řízení. Domů jsme dorazili před devátou a já si hned sedl k počítači...zapnul jsem youtube, napsal 'Paul Simon' a pustil si záznam koncertu, kterej se konal v Paříži před několika dny. V tu chvíli se to všechno nahromaděný, ta únava a zklamání, uvolnilo a já jsem skončil v slzách...Tak snad někdy příště Paule :'(

Jinak, od té doby jsem potom vlastně pořád chodil do práce, takže byl jeden den jako druhej. Jen ty víkendy jsem se snažil si trochu užít a i odpočinout. Tenhle týden ale mám vyjímečně dovolenou a tak se flákám doma. Už jsem volno fakt potřeboval, takže si rozhodně nestěžuju. Navíc, v neděli letěla ségra se švagrem do Bulharska a já dostal na celej týden půjčenýho golfa. Takže si jezdím a je to paráda. Horší to bude, až dojde na placení nafty, co jsem vyjezdil :D Taky jsem se stihl jeden večer zase kouknout na nějakej film a pustil jsem si Goyovy přízraky. No, nebylo to špatný, ale některý věci mi v tom filmu nesedly, ale koukat se na to dalo. Jo, ještě 8 mile jsem si pustil, na to bych zapomněl, ten film celkem můžu. No ale jinak toho moc nestíhám, chodím celkem brzo spát (dneska ne, no :D) a pozdě vstávám. Poslední dobou mi to spaní moc nešlo, ale asi to bylo i tím vedrem, teď jsou ty noci malinko chladnější a ani přes den není takový dusno, takže v té posteli vydržím i do dvanácti...ale to už je člověku i špatně z toho spaní :D To je fuk, baví mě to...

No a co by to bylo za zápis, kdyby tady nebylo něco o škodovce :D Se Zytynem jsme se vydali ve středu na vrakoviště do Kotrdovic. Původně bylo v plánu sehnat GLS volant, ale nakonec skončilo všechno jinak. Já si nebral ani peníze, protože jsem nic kupovat nechtěl a tak jsem se nalodili a vyrazili. Musím taky poznamenat, že jsme trefili na první pokus, což s mým orientačním smyslem, nebo jak říká zytyn 'dezorientačním', už něco málo znamená. Na vrakál jsme dorazili moc brzo, páč otevírali až ve dvě a tak jsme jeli do Jedovnic do jednoty posvačit. Rohlík se tam našel, ale v celým krámě nebyl jedinej plátek salámu a tak to nahradila Májka a pomazánka :D Posilnění jsme dorazili zpátky na vrakál a po vyřešení problému, že nemáme nářadí, jsme se jali sbírat nějaký náhradní díly. V celým areálu stály dvě škodovky a jedna z nich měla moji vysněnou palubní desku z Rapida 136...neodolal jsem a už byla venku, zytyn sebral zrcátka, nasávače, kryt pod volant a držáky pásů a když jsme to donesli tomu týpkovi, co tam prodával, vzal si tři kila a my štastní jeli domů. škoda toho volantu, pro kterej jsme jeli, ten tam fakt nebyl :D Hned odpoledne jsme to šli namontovat a poprvé se nám povedlo v jeden den dát všechno do kupy...všechno sedělo a fungovalo tak jak mělo :))

No tak já to ukončím...doufám, že jsem potěšil novým zápisem i když obsahově nic moc...ale lepší něž nic ;)