Právě čtete

2

Zvuky Ticha

krakenek 25. dubna 2007
Přináším vám text a překlad písně Sounds of Silence od Paula Simona. Autorem překladu je můj kamarád Richar Pohl. I když píseň byla napsána v roce 1966, obsah textu podle mne neztratil nic na aktuálnosti...

Simon se o písni vyjádřil takto: "Toto je píseň o neschopnosti dnešních lidí komunikovat, a to ne ve smyslu jazyka, ale emocí. To, co dneska vidíme kolem sebe jsou lidé, co nedovedou milovat."

The Sounds of Silence

Hello darkness my old friend
I've come to talk with you again
Because a vision softly creeping
Left its seeds while I was sleeping
And the vision that was planted in my brain
Still remains
Within the sound of silence

In restless dreams I walked alone
Narrow streets of cobblestone
'Neath the halo of a street lamp
I turned my collar to the cold and damp
When my eyes were stabbed by the flash of a neon light
That split the night
And touched the sound of silence

And in the naked light I saw
Ten thousand people maybe more
People talking without speaking
People hearing without listening
People writing songs that voices never share
And no one dare
Disturb the sound of silence

"Fools" said I "You do not know
Silence like a cancer grow
Hear my words that I might teach you
Take my arms that I might reach you"
But my words like silent raindrops fell
And echoed
In the wells of silence

And the people bowed and prayed
To the neon god they made
And the sign flashed out its warning
In the words that it was forming
And the sign said "The words of the prophets are written on subway walls
And tenement halls
And whisper'd in the sounds of silence

_____________________________

Zvuky Ticha
(Sounds of Silence, 1966)

Zdravím tě temnoto,
Má přítelkyně dávná,
Přišel jsem si ještě jednou,
S tebou za noci povídat.
Protože jistá vize tiše se vkradla,
A do mých snů neklid kladla
A ta utkvělá představa,
Co do mozku mi vrostla,
Stále ve zvuku ticha zůstává.

Neklidným městem procházel jsem sám,
V tísnivých dlážděných uličkách -
Než záři pouličních lamp,
Radši shrnu límec a volím špínu a chlad
A náhle mne svit neonový oslepil,
A noc temnou rozpoltil,
Dotykem zvuku ticha.

A světlem obnažených jsem spatřil,
Lidí na tisíc, snad i víc,
Co mluví a přitom neříkají nic,
Co slyší, však nenaslouchají víc,
A píší písně, jejichž hlas nedotkne se tě,
Ale nikdo si netroufne, ne -
Ten zvuk ticha překřičet.

"Chudáci!" chtěl jsem říct, " Vy nevidíte,
Jak ticho jak rakovina roste?
Naslouchejte mým slovům,
A já Vás poučím,
Přijměte mou ruku,
Ať Vás obejmout smím "
Jak tiché kapky zapadla má slova však,
A stále zní jen ve studnách,
Zvuků ticha ozvěnách.

A těm lidem, co se klaní a modlí,
Vzývajíc své božské neonové modly,
Patří varování,
Co se ve světle nápisu zablesklo,
A poselství, jež mi předneslo:
"Slova proroků stojí napsána,
V metru na zdech,
V chodbách a opuštěných místnostech.
A zní jen šepotem,
Ve zvucích ticha.

2 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Když tuto píseň hraji na klávesy, připadá mi velice povědomá a krásná. Škoda že tu nemáš i ukázku...

Anonymní řekl(a)...

píseň je to nádherná...ukázky nejsou špatnej nápad :))

Okomentovat

Copyright 2010 Krakenkův blog